Cathedral in Flames – Hang Me High & Bury Me Deep

Kapela, která ví, co zvolený žánr obnáší, a umí své představy zhmotnit do tónů, aranží, vokálních linek a celkové nálady nahrávky. Tak znějí gothicrockoví Cathedral in Flames na novém devítiskladbovém albu. Nahraný materiál ctí hranice klasického pojetí žánru reprezentovaného soubory The Sisters of Mercy či Fields of the Nephilim. Ovšem nejedná se o nějaké retro přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Práce s výsledným zvukem a pojetím jednotlivých písní posouvá nahrávku z ideově dávnějších dob k současnosti. 

Nového kostýmu se dočkala i dvojice skladeb již dříve nahraných. Titulní Hang Me High & Bury Me Deep, která byla ještě pod názvem Desperado zveřejněna v loňském roce jako singl, v osmiminutové prodloužené a různými vychytávkami dozdobené verzi působí jako jasný základní stavební kámen desky. Na ni navazující Children of the Blackest Hole (titulní kousek dříve vydaného EP) v přearanžované, doprovodem střídmější variantě dospěla k téměř až mystickému vyznění. 

Album má velmi dobrý rozjezd. Úvodní Twilight of the Goths a Black Train (s až metalovou bubenickou vsuvkou v závěru) představují silné žánrové písně s nosnými refrény, jež budou gothic rocku vstřícně nakloněným posluchačům znít v hlavě i po přehrání desky. Povedená je také klavírní temná balada 1989. Do celkově zvoleného konceptu trochu nezapadá snad jen až mírně muzikálově vyznívající Dia de los muertos, ale to je svým způsobem drobnost. Zdařilé žánrové album se vším, co ke zvolenému stylu patří. 

Interpret: Cathedral in Flames
Album: Hang Me High & Bury Me Deep
Vydavatelství: Great Vizier
Žánr: gothic rock
Stopáž: 43:29
Autor recenze: Milan Slezák

Související články

Komentáře