THE MISSION Na dvojkoncert v Praze dojde až na třetí pokus
V pro někoho možná již dávných historických dobách, kdy temně laděný kytarový gothic rock byl jedním z těch interesantnějších výhonků rockové scény, patřily k nejtypičtějším a nejznámějším představitelům žánru především tři britské kapely. Sisters of Mercy, Fields of the Nephilim a The Mission. A právě třetích jmenovaných se napotřetí snad již jejich domácí fanoušci dočkají a kapela odehraje v rámci poměrně specificky postaveného dvojkoncertního turné svá vystoupení v pražském Futurum Music Baru o víkendu 13. a 14. května. TEXT: MILAN SLEZÁK, JAN ŠÍDA FOTO: PAUL GRACE A ARCHIV Chceme-li se věnovat The Mission, musíme začít u Sisters of Mercy, v nichž hrávala i dvojice „otců zakladatelů“. Postupně si dobývali postavení gothicrockového kultu, ovšem vyjít s principálem Andrewem Eldritchem dokázal v delším časovém horizontu snad jenom automatický bubeník Dr. Avalanche. A tak se zvolna vyvíjel i zárodek nové kapely. Její budoucí frontman Wayne Hussey se v roce 1985 necítil v Sisters of Mercy, v nichž působil jako kytarista, zrovna dobře. Frustrace z toho, že Eldritch odmítal všechny jeho skladby, nabývala na síle. A když pak oznámil odchod jeden ze zakladatelů skupiny, kytarista Gary Marx, bylo to impulsem i pro Husseyho. K odchodu přemluvil i baskytaristu Craiga Adamse a vydali se vlastní hudební cestou. Nově vznikající kapelu doplnili ještě kytarista Simon Hinkler (Artery) a bubeník Mick Brown (Red Lorry Yellow Lorry). Zrodili se The Sisterhood, kteří pod tímto názvem odehráli i pár svých prvních koncertů (uvádí se, že svůj debut si odbyli 20. ledna 1986 v Londýně). Ale všeho do času. Eldritch nezapomněl na to, že mu odchod bývalých spoluhráčů kapelu zcela ochromil, a rozhodně rozjezd jejich nového uskupení nehodlal přejít bez povšimnutí. Zvlášť když jeho jméno až příliš připomínalo Sisters of Mercy. Pod názvem projektu The Sisterhood rychle vydal singl Giving Ground a posléze pětiskladbové album Gift. Celý spor vyvrcholil soudními tahanicemi a Hussey a spol. nakonec změnili název na ten současný. Tak se od roku 1986 můžeme na hudební scéně setkávat s The Mission. Zlatá léta hned na začátku Pro hudbu The Mission, v níž se střetávaly vlivy gothic rocku s rockovým mainstreamem a až ledzeppelinovským nádechem, byl konec osmdesátých let tou pravou dobou. Jejich tvorba bodovala prakticky od začátku. Hned v roce 1986 je na společné evropské turné, o kterém se říká, že bylo jednou nekonečnou party, vzali The Cult. Po jeho skončení kapela podepsala kontrakt na sedm alb s vydavatelstvím Phonogram Records, u něhož ještě téhož roku vyšla její albová prvotina God’s Own Medicine (dosáhla čtrnáctého místa britského žebříčku a bodoval i singl Wasteland). V lednu 1987 následovala kompilace předtím vydaných EP The First Chapter (obsahovala i dvě coververze, Like a Hurricane od Neila Younga a Dancing Barefoot od Patti Smith a Ivana Krále). Kapela se pak vydala na první samostatné World Crusade Tour, které sestávalo z evropské a americké části. https://youtu.be/2AgqyArv4MY Nebyli by to ale Hussey a spol., kdyby opět nenarazili na „drobný problém“ se jménem. Obě zmiňovaná alba se totiž dostala do distribuce i v USA a tam už jeden soubor The Mission existoval. Pravda, nebylo to nic žánrově spřízněného, jednalo se o r&b soubor původem z Philadelphie, ale bylo třeba se nějak odlišit. Proto se od těchto chvil lze setkat (zejména v rámci aktivit souboru v Americe) u formace Waynea Husseyho také s názvem The Mission UK. Ale zpět k turné. Zvláště severoamerickou jedenačtyřicetidenní část si kapela užila se vším všudy. Neunesl to Craig Adams, jenž v Los Angeles zkolaboval a musel se vrátit předčasně domů. Ke kapele se znovu připojil až po jejím návratu do Anglie. V únoru 1988 vydali The Mission své druhé album Children. Desku produkoval John Paul Jones, známý ze svého působení v Led Zeppelin, a znovu se tak rozvířily diskuse o příklonu skupiny k pompéznějšímu hardrockovému pojetí, mimo jiné se zvukem kláves. Dílko zaznamenalo velký ohlas a dokázalo se vyšplhat dokonce až na druhé místo britského albového žebříčku. Následovalo další světové turné Children Play (Evropa, USA a Jižní Amerika), které podle tradovaných dobových pramenů mimo jiné zahrnovalo i sedm bezprostředně po sobě jdoucích vyprodaných vystoupení v londýnské Astorii, kde na klávesy hostoval zmíněný John Paul Jones. https://youtu.be/OKRACt6PpYY Začátkem února 1990 vyšla deska Carved in Sand. Ano, byl to vlastně další krůček od gotických počátků do náruče rockového středního proudu. Písně Butterfly on a Wheel nebo Deliverance nicméně zaznamenaly slušný ohlas. The Mission se tou dobou představili i fanouškům v polistopadovém Československu, když v březnu 1990 vyprodali pražskou Sportovní halu v Holešovicích. Atmosféra v kapele už ale tou dobou nebyla zrovna zalitá sluncem. Již při přípravě alba narůstaly různé vzájemné neshody. Jako jeden z důkazů se často uvádí fakt, že se skupina nebyla schopna dohodnout, jaké skladby vlastně na desku půjdou, a nakonec, se zhruba půlročním odstupem, vydala album „přebytků“ Grains of Sand. Konec starých časů Najednou byla kapela skoro před rozpadem. Interpersonálním vztahům nepřidalo ani dlouhé Deliverance Tour, během kterého ji opustil Simon Hinkler. Hussey se v roce 1991 stihnul oženit a napsal nový materiál pro album Masque, které pravděpodobně původně zamýšlel jako své sólové odbočení ze žánru kytarového rocku. Deska vyšla ale nakonec pod hlavičkou kapely. „S Masque jsme se chtěli pokusit rozbít určité žánrové předsudky, které o nás posluchači měli. Je ale fakt, že to nedopadlo moc dobře,“ vzpomínal na toto období po čase v jednom rozhovoru Hussey. Desku fanoušci příliš nepřijali. Neměla s dosavadní tvorbou a zvukem The Mission mnoho společného a ke slovu se na ní dostávaly spíše elektropopové či folkové vlivy. Krátce po vydání alba, v roce 1992, kapelu opustil i Adams a zbylé duo hledalo nové spoluhráče. Říká se, že si dalo inzerát do časopisu Melody Maker. Kapela jako kdyby se potřebovala trochu nadechnout a vzpamatovat. A zřejmě si také ujasnit další cestu. Na pár let se poněkud ztratila ze zorného pole hudebních fanoušků. Vycházely sice vzpomínkové nahrávky, ale s nijak výrazným ohlasem. Až v roce 1995 se objevilo nové album Neverland. Kapela pochopila, že takové radikální kroky mimo zažitý směr nebudou mít mezi fanoušky zrovna podporu, a snažila se tu hudebně navázat na hutnější rockovější sound. V rámci následného Neverland Tour se podívala i do pražské Lucerny a zdálo se, že by se řemen popularity mohlo povést znovu nahodit. Poměrně v rychlém sledu tak hned v roce 1996 vydala album Blue, které ale znovu nezaznamenalo příliš pozitivních reakcí. Patří i […]