Dropkick Murphys – 11 Short Stories of Pain & Glory
Dropkick Murphys si dali mezi posledními dvěma deskami čtyři roky dlouhou pauzu. Odchozího dudáka Scruffyho Wallace nahradil zatím neoficiální člen Lee Forshner a jeho dudy znějí snad ještě majestátněji a sebejistěji. Instrumentálka The Lonesome Boatman je strhující, vygradovaný úvod. Styl Dropkick Murphys je standardizovaný a každý zasvěcený posluchač může s jistotou odhadnout, jak bude kapela na novince znít. Velký prim tu tedy hraje síla a atmosféra skladeb samotných. Největší klad 11 Short Stories of Pain & Glory je v tom, že se tu sešly hymnické a uvolněné písně jako Blood, Paying My Way nebo 4-15-13. I když album vlastně neobsahuje žádnou skladbu, která by se do něj z kvalitativního nebo dramaturgického hlediska nehodila, jsou právě tyto jmenované jeho nejsilnější stránkou. Kapele se do nich podařilo dostat jistou, dobře míněnou naivitu, sentiment, upřímnost a zároveň drsnost a melodiku, která dělá podobně neodolatelné i tradiční irské, skotské a keltské balady. Překvapením je také předělávka You’ll Never Walk Alone z muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. Carousel. Dropkick Murphys nejsou jen o zajímavém kombinování dvou na první pohled zcela rozdílných žánrů nebo o energii, ale také o písničkářském umění, což jako kdyby dávaly zmíněným coverem najevo. Komplet 11 Short Stories of Pain & Glory pak tuto tezi potvrzuje sám o sobě.
Jiří Štraub