EDITORIÁL Prosinec 2021

Mám rozepsaný úvodník na téma předávání cen ankety Český slavík, které mě, stejně jako většinu mých kolegů, zvedlo ze židle. Bohužel se ale naše hudební scéna potýká s mnohem většími problémy, než že se stala komparzem pro reklamní spot člověka, jenž tíhne ke komiksovým superhrdinům, a soutěžících ze SuperStar 2009, kteří ani nedošli do finále. Možná ani nebude takový průšvih, když se Janeček opravdu stane prezidentem, neboť právě Český slavík měl údajně být jeho předvolební kampaní. Ostatně laťka je současným prezidentem sedícím v akváriu nastavena opravdu hodně nízko.
Zcela výjimečně tím průšvihem nemyslím ani další nástup smrtících restrikcí pro kulturní scénu, jež se víceméně daly očekávat, ačkoli každý doufal, že se jedná o scénář loňského roku, který se již nenaplní.
To, o čem mluvím, je, že válka očkovaných a neočkovaných, jež už řadu měsíců rozděluje společnost, dopadla i na hudební scénu. Dlouhou dobu za jeden provaz táhnoucí muzikanti, manažeři, zvukaři i zástupci dalších technických profesí neunesli tíhu situace a nevybíravě se začali pouštět do vlastních řad. Na sociálních sítích, soukromých profilech i profesních stránkách tak lítá jedna urážka za druhou.
Zatímco očkovaní ubíjejí neočkované argumenty, že kvůli nim přišli o řadu koncertů a svou práci, neočkovaní se brání stejně nepropustnými fakty, které dokazují, že každá mince má dvě strany, o práci přišli také, ale nemyslí si, že svou vinou. Teprve až pozorováním svých nadávajících si kamarádů a kolegů jsem pochopila, jak moc je tato situace vážná.
Tomuhle teprve říkám průser, z něhož se bude společnost dlouho prokousávat. Kultura má lidi spojovat a bavit. Když už nestojí ani tenhle pilíř, jsme fakt na dně.
Martina Jablanovská šéfredaktor