EDITORIÁL Září 2022
Když někdo odejde z malé planety
Myslím si, že nejnepříjemnější věc na práci hudebního publicisty je psaní nekrologů. A vlastně i všechno to, co s tím souvisí. Před několika dny jsem se o tom opět přesvědčil, to když zemřela zpěvačka Hana Zagorová. Jakkoli těžký boj před svým odchodem sváděla, pro většinu z nás to byl skon náhlý, neboť přišel bez vážného varování.
Za léta, která se věnuji hudební publicistice, většinu zpěváků a muzikantů věkově spadajících nebo spřízněných s mou generací osobně znám. Proto je smrt každého z nich pro mě věcí velmi osobní. A přesně tak to bylo i ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o smrti Hany Zagorové.
Byla to dáma, jež vedle neoddiskutovatelného talentu a charismatu měla i dar být nepokrytě přátelská. Pokaždé, když jsem odcházel z rozhovoru s ní, jsem měl pocit, že jsme přátelé. Tak bezprostřední byla. A moji kolegové měli zkušenost stejnou.
Když tedy v pátek 26. srpna Hana Zagorová zemřela, bylo pro mě velice těžké psát její nekrolog. Mnohem těžší ale bylo oslovit její kolegy a chtít po nich krátké vyjádření k jejímu skonu. Jedni ze sebe dostávali myšlenky velmi těžce, jiní se omluvili, že je to pro ně příliš citlivé a nejsou schopni hovořit, další telefon vůbec nezvedli, což jim absolutně nemám za zlé. Byl to smutný den.
Český hudební svět je planeta, která není tak velká, aby se její obyvatelé více či méně neznali. Když z ní někdo definitivně odejde, zasáhne ji to v plné šíři. Je těžké pak písemně zaznamenat všechno, co v tom světě dotyčný dokázal, když je vám smutno. Vzpomínku na Haničku Písničku do tohoto čísla Rock&Popu napsal Roman Jireš. A zvládl to skvěle, jakkoli bylo po zprávě o smrti Hany Zagorové pořádně smutno.
Jaroslav Špulák
