EDITORIÁL Září 2023
Končit je někdy nutné, vracet se je nutné vždycky
Kolikrát už si každý z nás dělal legraci z nějakého umělce či muzikantů sdružených v kapele, kteří ohlásili konec kariéry. Teď z fleku mě napadají Kiss, Elán, Scorpions, Aerosmith, tedy jména, která už na scéně být neměla, leč poté, co oznámila konec kariéry či koncertování, se zase vrátila a pokračovala dál. Mám pro tenhle akt jednu teorii, a není o hře peněz.
Několikrát jsem se přesvědčil, že tím, co žene muzikanty zpět na pódia, je pocit osamění, který se objeví ve chvíli, kdy z těch pódií slezou. Celý život byli na koncertech, nahrávání a muzice jako takové závislí. Vydělávala jim peníze, a hlavně jim umožnila realizovat se v té oblasti, která je jim svatá. Když pak oznámili odchod, a jistě to tehdy mysleli zcela vážně, tak jim později došlo, že se nudí, jejich život ztratil smysl a že už to prostě není ono. A jak známo, když život ztratí smysl, směřuje ke svému konci mnohem rychleji, něž když ten smysl má.
Minulý měsíc oznámila konec americká rocková parta Candlebox. V devadesátkách se vyhřívala na grungeovém výsluní a od roku 1990 vydržela se scéně, se šestiletou pauzou, dodnes. Teď dospěla k závěru, že už se nechce vracet ani na pódia, ani do studia. V srpnu vydané osmé album by tedy mělo být její poslední.
Na scénu už se nechce ani Annie Lennox, vynikající zpěvačce britského dua Eurythmics. Její kolega z kapely, Dave Stewart, přesto oznámil, že vyrazí na turné. Jedním dechem dodal, že Annie na ně nepojede, ale on si vezme k ruce tři jiné zpěváky a zpěvačky a vyrazí s nimi. Jeho motivace musí být velká, vždyť na turné nebyl řadu let. Najednou se ale touha po hraní před diváky vrátila a jede se, klidně bez kámošky.
Takové situace se budou v dalších letech znovu a znovu opakovat. Nemá smysl se při nich pouštět do posměšků na adresu těch, kteří odešli a zase se vrátí. Prostě jim jejich práce chyběla, a to se děje bez ohledu na věk.
Jaroslav Špulák
