Grausame Töchter – Zyklus
Nové album německých Grausame Töchter vyšlo vlastně ve dvou verzích. První s patnáctkou skladeb vedených v poměrně snadno rozpoznatelném stylu kapely kolem frontwoman Araney Peel. Druhá s bonusovým diskem s deseti písněmi zaznamenáníhodného projektu Aranea Peel singt klassische deutsche Chansons, kde zazní kupříkladu kusy z dílny Kurta Weila či Friedricha Holländera a zpěvačku doprovodí Bremer Salonorchester.
Vezmeme-li oba disky jako celek, dokazuje nahraný materiál hravost a schopnosti vokalistky, která s odzbrojující chutí a velkým gustem střídá nejrůznější výrazy a emocionální zabarvení hlasu tak, aby co nejlépe korespondoval s požadovanou atmosférou. V pár slovech, v pár tónech dokáže zahrát prakticky jakoukoli roli. Milá, ale i s určitým mrazivě hororovým odstínem kdesi v druhém plánu, naivní, náruživá, rozverná, smyslná, uhrančivá, svůdná femme fatale, drsná, dominantní, děsivá, zvrhle dekadentní. Cokoli si vzpomenete, cokoli si vysníte. Je jako výrazový chameleon. Sladký sen i temná noční můra.
Zastavíme-li se u základního disku, Grausame Töchter dále rozvíjejí svůj typický styl. V cyklu od stvoření k nevyhnutelnému zániku, kam všechno s každým dalším rozhodnutím spěje, najdete v dystopickém vhledu temnou ironii, specifické příběhy a žánrové přelety od krajin potemněle popových až po ty z nabroušených electropunkových království. Zapamatovatelnější skladby? Určitě Wilde Wölfe, Annika nimmt Drogen, titulní Zyklus, Laber laber nebo třeba Wie ein Hamster.
Interpret: Grausame Töchter
Album: Zyklus
Vydavatelství: Scanner / Dark Dimensions
Žánr: dark music
Stopáž: 66:25 + 44:01
Autor recenze: Milan Slezák
