Gypsy jazz, disco-balkan či folk. Houslista Martin Sedlák nepohrdá žádným žánrem

Příběh houslisty a skladatele Martina Sedláka začíná v Benešově u Prahy, odkud pochází. Na housle začal cvičit díky svému dědečkovi, jenž mu na hrál už od kolébky. Po jeho smrti se mu tyto vzpomínky často vracely, a tak došel za rodiči s tím, že chce v ruce držet smyčec jako děda. Ti mu vyhověli. „Chodil jsem v Benešově do lidových škol, hrál jsem školní koncerty na konci školního roku a podobně. Nešel jsem však klasickou hudební cestou v tom smyslu, že bych se hned přihlásil na konzervatoř. Inklinoval jsem totiž ještě k filmu,“ vrací se Martin do svých začátků. Během nich filmařina vyhrála a on se přihlásil na průmyslovou školu zaměřenou na obrazovou a filmovou technikou v Panské ulici v Praze. Po ní odešel ještě na filmovou školu v Písku a pak se uplatnil v mnoha asistentských profesí, jak už to v začátcích bývá.
Láska k hudbě ho ale neopustila. V době, kdy už působil v gypsy swingové kapele, se mu ozvala kamarádka s informací, jež by ho mohla zajímat. „Napsala mi, že v hlavním městě otevírají Mezinárodní konzervatoř Praha a že tam bude studovat hru na saxofon,“ upřesňuje mladík, jenž si hudební vzdělání chtěl vždy dodělat. Teorii už měl a nástroj také zvládal, chtěl se však vše naučit do hloubky. V roce 2011 udělal na zmíněnou školu přijímací zkoušky jsem udělal. Při studiu pořád pracoval a dokonce již odehrál pár koncertů se svou swingovou kapelou. „Odehráli jsme asi tři nebo čtyři koncerty do měsíce. Po nocích jsem pak ve střižně cvičil na housle,“ dodává Sedlák.
Dalším zlomem na jeho hudební cestě bylo setkání s Tomáše Živorem, vynikajícím skladatelem, s nímž založil duo a hráli různé filmové melodie. A tak se stalo to, že než dostudoval, tak už se muzikou v podstatě živil. To mu však nestačilo – zamířil ještě na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Začal působit v kapele Circus Problem, později Circus Brothers. „Po nějakém čase jsem si uvědomil, že jsem se nějakým způsobem vzdal svého dětského snu, čímž byla již zmíněná filmařina, ačkoliv jsem měl na svém kontě už pár scénářů a studentských filmů,“ na vteřinu zastavuje muzikant své vyprávění, „dal jsem si ovšem za cíl více poznat hudební showbyznys a zjistit, zda je to vůbec pro mě. Neplánoval jsem to, ale hudební scéna mě úplně pohltila. Možná právě i proto mám problém s tím, abych napsal jednoduchou hudbu. Velmi přemýšlím nad její kompozici, v čemž mě hodně ovlivnil právě film,“ říká.

A k jakým žánrům má nejblíže? „Vyrostl jsem mezi pankáči, ale uznávám všechny hudební žánry. Nemám rád názor, že pokud něco není jazz, tak je to špatné. Jsem vděčný za to, že z teorie jsem si vzal to, co potřebuji, a nezůstal v nějaké žánrové škatulce. Rád chodím na koncerty všech stylů. Nevadí mi v sobotu sedět v Jazz Docku a v neděli pogovat na Sedmičce,“ vysvětluje. „V dospívání jsem se samozřejmě snažil někam patřit, poslouchal jsem punk a ska. Miluji country díky tatínkovi, který mi pouštěl desky a jezdili jsme spolu na vodu. Dále jsou dodnes mým hudebním vzorem The Beatles. Dokonce jsem se narodili ve stejný den jako Paul McCartney,“ dodává Sedlák, který se sice snaží být nadčasový, ale všechny vlivy z dětství a dospívání se v jeho tvorbě nějak objevují.
Jeho doménou je ale bezesporu gypsy jazz. „Objevil jsem gypsy jazz v podání Django Reinhardta a Stephanne Grappelliho. Cikánský jazz mě natolik uchvátil, že jsem okamžitě začal stahovat všechna alba, co ti dva vydali, a dal dohromady gypsy jazzové těleso Futur swing,“ říká.
Nyní ho nejvíce zaměstnává kapela Circus Brothers. „Když jsem poprvé viděl kanadskou folkpunkovou kapelu The Dreadnoughts, spadla mi čelist a dost mě to nakoplo. Houslista s čírem, co skáče do lidí a stále hraje? Tohle mi nikdo na konzervě neukázal. Musím říct, že to ve mně něco zlomilo a chtěl jsem založit něco podobně šíleného. O pár dní později jsem založil Circus,“ vzpomíná na vznik skupiny, jež začínala pod názvem Circus Problem a pod názvem Circus Brothers funguje v obměněné sestavě od roku 2017. Odehrála koncerty na několika velkých letních festivalech, jako jsou Rock for People, Soundtrack Poděbrady nebo Mighty Sounds. Rovněž absolvovala koncertní šňůru po republice, jež čítala třináct koncertů a byla zakončena v pražské Lucerně. V letošním roce chlapce čeká rovněž našlapané léto, můžete je poprvé vidět na Colours of Ostrava a na již zmiňovaném domácím Mighty Sounds. Skupina má na kontě desku Vjeržim, na níž se dostaly písně z předchozího období i novinky. Kluci momentálně připravují novou koncertní show na léto, v níž zaznějí písně, které jste ještě neslyšeli a to vše pod taktovkou disco-balkánu.

Kromě hry na housle se benešovský rodák podílí také na skládání. A to v duchu disco-balkanu, který si kapela sama vymyslela. Zabíhá ale i do folku nebo reggae a chodí jí i nabídky ze zahraničí. Letos se například zúčastnila Larmer Tree festivalu v Anglii i menších hudebních svátků na území Německa. Formace si zahrála i na showcase v Holandsku. „Myslím si, že showcase mají velkou váhu. Také díky těmto zahraničním akcím chceme přijít s něčím novým – novou deskou a show. Máme totiž šanci, že si nás všimnou pořadatele různých hudebních událostí a zabookují si nás,“ věří umělec, jenž by se rád s kapelou dostal do Evropy nebo do Spojených států amerických. Díky své rodině má totiž hudební scénu ve Státech trošku zmapovanou. „Zvládl jsem obejít hodně klubů a tamním provozovatelům dát cédéčko Circus Brothers. A opravdu mají o naše vystoupení zájem. V Americe totiž momentálně panuje názor, že to, co pochází z východní Evropy, je cool. Navíc tam existuje větev v čele s Gogol Bordelo, do níž bychom zapadli. Vždyť se můžeme pochlubit nálepkami balkan, gypsy i party, a tak věřím, že bychom mohli zaplnit kluby,“ prozrazuje svou zahraniční vizi. Uvědomuje si totiž, že skupina by měla oslovit své fanoušky na cestách i přesto, že sociální sítě jsou mocným nástrojem a život v tourbuse není jednoduchý. Hudebník by se však rád podíval do Nashvillu a také probádal více newyorskou scénu. Není se čemu divit – v Čechách budou Circus Brothers vždy klubová undergroundová kapela, jelikož u nás udávají žánry, které se budou poslouchat, zejména komerční rádiové stanice
Dalším Martinovým projektem je MT Pockets. I ten vznikl úplnou náhodou. V čase koncertování s Circus Brothers poznal skupinu TiNG, jejímž členem je i Turner Harrison. „Začali jsme spolu hodně vystupovat. Tenkrát si nás všimla paní, jež dělala pro jednu restauraci. Díky tomu v ní teď vystupuji s různými muzikanty a starám se i o booking. Hráli jsme covery, lidem se to líbilo a přesvědčili nás, ať začneme skládat vlastní tvorbu. Na podzim roku 2018 jsme v Praze natočili desku, již jsme vydali ve Spojených Státech skrze jedno malé vydavatelství. Na nahrávání jsem pozval i bývalé spolužáky ze střední, ze všech konzervatoří i kamarády z různých kapel,“ vzpomíná houslista na realizaci debutu MT Pockets, na němž je autorem všech aranží a skladby. Deska sklidila velké ohlasy, ale jelikož oba spoluhráče dělí oceán, tak album ještě neměli šanci představit naživo. Na plánovaném americkém turné to však chtějí napravit. „Vnímání country je v USA úplně jiné, kapely tam plní velké sály a chodí na ně i mladí lidé,“ odpovídá Martin na otázku, proč nahrávku touží představit právě tam, nikoliv v Čechách.

Dalším projektem, jenž jen potvrzuje muzikantovu všestrannost a nevyhraněnost, je Zooblasters. Koncept „kapely bez tváře“, kdy jednotliví členové nosí masky zvířat ze zoo, jej zaujal. On se v ní ale angažuje jako houslista a skladatel. „Hudebně se jedná o směsici stylů a prvků –electro, techno-retro, synth-balkan,“ přibližuje směřování Zooblasters.
Kromě výše zmíněného Martin doprovází i indie písničkářku Dášou Horváthovu aka DASHĪ a vystupoval po boku různých dýdžejů. Taneční hudbě se věnuje i v uskupení Universal Swing Brothers. Pohltila ho i improvizace na housle v kombinaci s dubstepem, housem a drum‘and‘bassem nebo ve formaci Swingin‘ Travellers, s níž absolvoval úspěšné turné po irských klubech. I tato specifická úloha ho naplňuje: „Je to jiná energie, baví mě to a zároveň si zvyšuji schopnost improvizovat. Dokážu se adaptovat rychleji na to, co za další píseň přijde, musím na ni hned reagovat. DJ ti nikdy neřekne, co budeme hrát.“

Do budoucna má tak Martin jasno: „Rozhodl jsem se, věnovat jenom hudbě. Na jednu stranu nemám stabilní příjem a musím si neustále hlídat, zda mám v diáři dostatek termínů. Na druhou stranu mi to však umožňuje svobodu,“ zakončuje muzikant, jenž je za vše nesmírně vděčný svým profesorům a rodině. „Chtěl bych pouze dodat a poděkovat všem svým učitelům hudby, kteří mě od malička vedli klasickými uličkami a na křižovatce žánrů mi ukázali cestu. Ten poslední, Martin Válek, co na té křižovatce stál, mi pravil: ‚Jdi za svým snem, už co jsem tě poznal, tak hraješ v úspěšných projektech. Pracuj na tom, nikdy se nevzdávej. Buď otevřený kritice, odolávej české závisti a nesnášenlivosti téhle země a bojuj. Ukaž jim, co jsi zač. Zanech po sobě stopu v hudebním světě. Klasická hudba je krásná, ale je to celoživotní soutěž o tom, kdo nejlépe zahraje Mozarta a ty žiješ v úplně jiném světě, ať už máš zde své hudební a houslové vzory, kteří na tebe budou dohlížet po celý tvůj život, dokud ti housle z ruky nevypadnou.‘“ Uvidíme, kam to tento punkový klasicko-cigánský klaun, který nepohrdá žádným žánrem, se svým nasazením ještě dotáhne.

Sponzorováno

Související články