Kehlani – Sweet Sexy Savage

Příběh Kehlani vedoucí k vydání její druhé desky Sweet Sexy Savage oplývá mnoha zajímavými zvraty. V soutěži America’s Got Talent se se svou kapelou umístila na čtvrtém místě, porota jí ale řekla, že má talent a kapelu nepotřebuje. Ta se rozpadla a stejně tak i život Kehlani – na půl roku se stala bezdomovkyní, jež přespávala po gaučích, které potkala. Poté na čas vstala z popela a dala se dohromady s rapovou skupinou. Její hudební směřování se jí však nelíbilo, a tak se vrátila k životu na ulici, kde se dala na krádeže. Po vybílení půlky rodného Oaklandu vydala na SoundCloudu album Antisummerluv a její kariéra se odpíchla až k loňské (bohužel neproměněné) nominaci na Grammy. Kehlani to ale zkouší znovu se Sweet Sexy Savage.

Při hodnocení mainstreamových desek nastává často problém, že album vlastně vůbec není výtvorem prezentovaného autora. Ten si ke spolupráci totiž obvykle přizve armádu producentů, textařů a skladatelů, kteří celou práci odvedou za něj, a on často jen za svůj zpěv slízne smetanu. Ne tak docela Kehlani. Ta je hlavním tvůrcem všech skladeb jak po hudební, tak textové stránce. Jedinou výjimkou je počáteční „skladba“ Intro, již napsala Reyna Biddy. Jedná se o chytře i hloupě zvolený otvírák – skoro až básnické pojetí „říkanky“ navozuje dojem, že se před námi postupně rozvine nečekaná geniální zpověď jedné ženy. Avšak není to tak. Zbytek alba je, co se textů týče, sice často více než obstojný (i když slovní zásoba nevyráží dech, ani vás nepřepadá chuť si nějaké verše vyrýt do zdi), ale Biddy a její Intro nasadily příliš vysokou laťku, kterou zbytek desky i přes samotnou výpovědní hodnotu života „thug girl“ nemá šanci dohnat.

A teď k hudbě. Na Sweet Sexy Savage spolupracovala skupina složená z jedněch z mainstreamově   nejrenomovanějších skladatelů a producentů, kteří měli zabránit tomu, aby album vyznělo nudně jednotně. To často při spolupráci pouze s jedním producentem visí nad umělcem jako Damoklův meč. Suma sumárum, deska už svým žánrovým zařazením neaspiruje na hudební či textařskou událost, avšak jak Kehlani plánovala, album je místy sexy, místy divoké i sladké. I přes plánovanou a relativně dosaženou hudební variabilitu, jednu neoddiskutovatelnou chybu deska má. Devatenáct písní je prostě moc.

Dominika Mňuková

Sponzorováno