Lubomír Červený – Historie klubu Olympik (KNIHA)

Přestože je na obalu knížky fotografie populárních bavičů Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, kteří dnes již neexistující klub založili, a samozřejmě se dotýká i jejich osobních osudů, je publikace zasvěcená především začátkům tuzemského bigbítu.

Š+G totiž hned v začátcích do klubu pozvali spoluhráče a klarinetistu z Grossmannovy kapely Dixie Party Mílu Růžka, jehož později Šimek přesvědčil, aby tehdy místo pomalu na popularitě ztrácejícího dixielandu začali hrát bigbít. Růžek vyměnil klarinet za saxofon, do měnící se sestavy přizval baskytaristu Ivana Pešla, pianistu Mirka Vlčka, bubeníka Michala Brumlíka a kytaristu Petra Kaplana. Následně se v ní objevili kytarista Ladislav Štaidl, baskytarista Pavel Chrastina, pianisté Mirek Berka a Jaromír Klempíř či bubeníci Jan Antonín Pacák a František Ringo Čech. Zasvěcení již vědí, že tím byly položeny základy kapely Karkulka, ze které se v roce 1963 stal dodnes hrající Olympic.

První ostruhy před publikem pak v klubu Olympik nebo alternativním Sluníčku získávaly skupiny Matadors, Flamengo ještě se zpěvákem Petrem Novákem, The Rebels s baskytaristou a zpěvákem Jiřím Kornem, Framus Five s Michalem Prokopem nebo dokonce The Primitives Group. Zároveň se tam organizovaly první soutěžní Beat Cupy, na nichž se klání zúčastňovaly i kapely The Hipp’s, The Rogers Band, Komety nebo Hurican, návštěvníci klubu volili beatové osobnosti v anketě Top Show. Později oba protagonisté organizovali v pražské Lucerně populární Beat Cupy, tam už hrály i formace z Moravy a Slovenska a dodnes se na tyto akce vzpomíná. 

Klub Olympik měl i mnoho dalších primátů. Pro jeho členy s průkazkami tam vycházel vůbec první klubový hudební časopis, Pavel Černocký, člen skupiny Donald a bratr zpěvačky Petry, uvedl vůbec první diskotéku v republice. Osobitá byla i grafika pozvánek a plakátů, jež na dlouhou dobu poznamenala vizuál tiskovin všech podobných klubů v republice. Na svědomí ji měli František Sodoma, který si posléze začal podle svého syna říkat Viktor starší, a Ladislav Havlíček. 

Toto vše a mnoho dalšího tato krásně vypravená kniha popisuje. Je vytištěná na kvalitním křídovém papíru a doplněná historickými a vzácnými fotografiemi zvětšenými na velký, často dvoustránkový formát. Na vnitřních deskách publikace jsou otištěny historické plakáty, do podoby retro programu je graficky vytvořený i její obsah, na nějž má v tiráži uvedený copyright Lubomír Červený. Jde ale o kolektivní práci. 

Nechybí ani popis dalších zajímavostí těch let, třeba svatby beatmana roku 1965 Petra Jandy, pobyty ve vězení Pavla Sedláčka a Mikyho Volka nebo překvapivě i ukázka komiksů, které kromě povídek Šimek s Grossmannem psali. Jediným drobným stínem nad všemi zásluhami, jimiž oba komici vstoupili do historie tuzemského bigbítu i humoru, které poté přenesli do divadla Semafor a tam se stali slavnými, je v knize otištěný dopis vedení klubu nezastávající se příliš mániček navštěvujících jejich zařízení. Některé se údajně kvůli tomu, aby mohly do svého klubu chodit, nechaly ostříhat. Pro lidi, jež k tomu v jejich mládí nutily všemožné autority, je to věc nepochopitelná. Ale i to patří ke koloritu oné doby, kterou tato opravdu nadstandardně vypravená publikace přibližuje. 

Autor: Lubomír Červený 

Kniha: Historie klubu Olympik 

Vydavatelství: Česká citadela

Žánr: DOKUMENT 

Stran: 200  

Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK

Sponzorováno