Maroon 5 – Jordi
Přiznám se bez mučení, že mě kalifornští Maroon 5 nikdy neoslnili. Zazářili sice na světové scéně debutovým albem Songs about Jane (2002), ale pak už to s nimi šlo z kopce. A bohužel, nic na tom nemění ani sedmá studiovka Jordi, pojmenovaná podle přezdívky zesnulého manažera kapely Jordana Feldsteina, který před čtyřmi lety zemřel na infarkt.
Co se nedá nahrávce vytknout, je nákladná produkce a přemíra hostů. Přitom možná právě v tom spočívá kámen úrazu. Při poslechu si totiž můžete připadat jako někde v nepřehledném bufetu na rušné ulici, v němž lze ochutnat, na co si jen vzpomenete. Abych ale jen nehaněl, pojďme se podívat pod pokličku toho, co nám Maroon 5 připravili. Jsou už bez baskytaristy Mickeyho Maddena, který musel kapelu v roce 2020 opustit kvůli obvinění z domácího násilí. Přesto je jeho hra slyšet ve třech skladbách. Feldsteinovi je věnována především píseň Echo, v níž frontman Adam Levine zpívá typickým falzetem, podpořen ostrým beatem a vokálními ozvěnami o zaplňování prázdnoty smutku přehnanými nákupy a bláznivými dovolenými. V kontrastu s nostalgií přináší potřebné osvěžení skladba Lovesick nebo dvě verze singlu Memories, jejichž podivné zařazení v rychlém sledu za sebou může budit rozpaky. Větší dopad by možná měly jako první a poslední píseň, aby vytvářely uzavřený kruh na desce. Ale budiž.
Doslova promarněnou šancí je pak Remedy, ve které se vedle Levineho objevuje také zpěvačka Stevie Nicks (Fleetwood Mac), jejíž expresivní hlas byl zbytečně potlačen producenty v laciném letním popěvku. Z takto vzácného vokálního spojení se dalo vytěžit mnohem víc. A takhle bych mohl pokračovat. Je to jako na horské dráze. Zajímavější momenty se střídají se slabšími. Co však chybí nahrávce nejvíc? Alespoň jeden jasný hit. Nějaký tahoun, který by skupině pomohl vymanit se z popové škatulky, rozkročit se napříč hudebními žánry a přejít konečně z bufetu do prvotřídní kuchyně.
MAROON 5
Jordi
222/INTERSCOPE/POLYDOR 37:45
POP, ELECTROPOP, TROPICAL HOUSE, HIP HOP
ROMAN NEWS ZAHRÁDKA
