Maxïmo Park – Nature Always Wins

Rock&Pop Magazín 5. 5. 2021

Angličtí Maxïmo Park se na scéně pohybují více než dvacet let. Původně kvartet, který své desky začal nahrávat už jako pětice i se zpěvákem Paulem Smithem, se letos připomíná sedmým studiovým albem. Zajímavostí je, že sestava Maxïmo Park se časem začala zužovat a nová deska ji registruje již jen jako trio. To ovšem nic nemění na tom, že album zní dobře, indiepoprockově chytlavě a nepostrádá určitý optimisticko-taneční náboj. Někteří jejich indiekytarovkoví souputníci první dekády nového tisíciletí už nehrají, ale Maxïmo Park se znovu hlásí vehementně o slovo.

Ano, celkový sound kapely se trochu proměnil. Výraznější prostor mají syntezátorové elektronické motivy a plochy, jež vytvářejí u některých skladeb atmosféru jiného typu, než bývalo zvykem (například Meeting Up nebo Feelings I’m Supposed to Feel), ale ani na kytarovou energii se nezapomíná (třeba Ardour s hostující Pauline Murray, mimochodem, od druhé poloviny sedmdesátých let členkou zakládající sestavy a zpěvačkou punkových Penetration, nebo I Don’t Know what I’m Doing). Navíc je potřeba dodat, že se všechny zmiňované ingredience povedlo vcelku solidně vyvážit (jak ostatně naznačuje hned rozjezd úvodní Partly of My Making). Z dvanáctky nahraných písní se jako ty nejvýraznější vydělí patrně Baby, Sleep s nakažlivě chytlavým refrénem, All of Me s tažným klávesovým motivem či Placeholder, která v náznacích může místy připomenout možná až R.E.M. V diskografii Maxïmo Park patří nové album určitě do té lepší poloviny.