Olympic – Kaťata

Olympic

Kaťata

SUPRAPHON HARD ROCK

40:20

 

MILAN MENČÍK

 

I v současném rozkolísaném světě jsou nějaké jistoty. Olympic před šedesátým rokem své existence vydává po dvou letech řadová alba, a přitom ne špatná. Zatímco Trilobit se točil před dvěma lety za pomoci studentů z věhlasné Berklee of College, byl hodně písničkový a melodický, novinková Kaťata jsou výrazně tvrdší. Hraje na nich už nový klávesák Pavel Březina a v aranžích mu bylo poskytnuto hodně prostoru i jako doprovodnému vokalistovi.

Kapela šlape jako hodinky, energie stříká doslova na všechny strany. Jandův zpěv zatím ve studiu výrazné limity nemá, jeho prsty běhají po hmatníku kytary stejně hbitě jako na přelomu osmdesátých a devadesátých let v dobách, kdy Olympic inklinoval k metalu. Baskytarista Milan Broum si v ostřejších tónech přímo libuje, dvojitý kopák bubeníka Martina Vajgla není hned v otvíráku prázdným výstřelem do tmy. Tématem v textech jsou hlavně ženy a je zajímavé sledovat, že k osvědčeným Ondřeji Fenclovi nebo Aleši Brichtovi přibyli další zajímaví básníci. Lukáš Koranda napsal tři texty, Michal Malátný z Chinaski přidal jeden.

Na albu není ani jeden vyloženě rádiový hit. Je však napěchováno poctivou a tvrdou muzikou, která jasně dokazuje, že Olympic i tím omlazováním sestavy přidává na plynu a rozhodně to nevypadá na nějaké brzké loučení. Jedinou klasickou pomalejší věcí je Šrám, co se nezahojí. Deska je soudržná, bez výraznějších výkyvů. Fanoušci hard rocku a alb Brejle nebo Když ti svítí zelená budou vrnět blahem.

0

Související články

Komentáře

0:00
0:00