Prague Cello Quartet: Hudba, která bourá škatulky i žánry
V srpnu jsme měli možnost být součástí koncertu Prague Cello Quartet v majestátním chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Atmosféra místa, mistrovská hra a citlivý humor členů souboru vytvořily zážitek, na který se nedá zapomenout. Soubor propojil klasickou hudbu s filmovými melodiemi a moderními aranžemi s takovou lehkostí, že publikum střídalo smích se slzami dojetí.
Základ vzniká ze spontánních situací
O tom, co stojí za úspěchem Prague Cello Quartet, jsme si povídali s jedním z jeho členů – Janem Zvěřinou.
Honzo, koncert v chrámu sv. Barbory byl skutečně výjimečný. Jaké pro vás osobně bylo hrát na tak posvátném místě a jak atmosféra ovlivňuje váš výkon?
Chrám sv. Barbory znám důvěrně díky natáčení našich videoklipů dronem na jeden záběr. Vždy mě znovu překvapí hra světla v tomto gotickém prostoru. Byl to zde náš pátý koncert a pořád mám pocit, že sem spíš přicházím na návštěvu než na vystoupení. Navenek světově proslulá památka UNESCO, uvnitř vás ohromí vřelé, skoro rodinné přijetí. Pro violoncello je to místo jako stvořené. Pro téměř tisíc posluchačů jsme akustiku jen jemně podpořili ozvučením, aby zůstal přirozený dozvuk. Atmosféra tohoto prostoru mě vždy vede vybrat si jednu pomalou skladbu jako osobní meditaci či modlitbu.
Prague Cello Quartet je známý tím, že překračuje hranice žánrů. Jak vzniká dramaturgie koncertu? Podílíte se všichni stejně, nebo má někdo z vás hlavní slovo?
Finální odpovědnost za dramaturgii nesu já jako umělecký vedoucí PCQ. Samotné nové skladby vybírám hlavně podle melodie, která na violoncella funguje. Ideál je, když naše verze přinese něco navíc oproti originálu. To se nám snad už několikrát podařilo, např. si naši fanoušci hodně oblíbili Fantoma opery, Bohemian Rhapsody, With Or Without You i další. Program stavím jako celek napříč filmem, rockem, popem, klasikou i jazzem. Nejtěžší bývá rozhodnout, co tentokrát nehrát. V repertoáru máme přes sto vlastních úprav, na koncert se jich vejde zhruba patnáct, hledám jejich nejlepší směs. Největší část aranží píšu já, ale pravidelně spolupracujeme i se třemi externími aranžéry.
Váš humor na pódiu je pro posluchače stejně důležitý jako samotná hudba. Je to spontánní, nebo si scénky a vtípky připravujete dopředu?
Základ vzniká ze spontánních situací. Vždy necháváme místo pro „tady a teď “. Po zkušenosti s velkým publikem pro téměř tři tisíce lidí ale víc přemýšlím o míře a načasování. Jinak funguje divadlo pro třeba čtyři sta lidí a jinak velká hala. Pointy i přechody proto plánujeme na míru prostoru, aby tempo večera drželo. Klíčové i pro humor je, co se vrací z hlediště. V chrámu sv. Barbory se k impozantní kráse přidává i jistý posvátný respekt. Cítil jsem ho od nás i od publika.
Váš repertoár sahá od Bacha přes filmové soundtracky až po populární hudbu. Existuje skladba nebo žánr, který jste zatím nezařadili, ale láká vás do budoucna?
Teď se pouštíme do italské folklorní skladby, na kterou se moc těším. Rád bych také vyzkoušel moment, kde zapojíme ještě víc publikum, ale tak, aby to bylo pro všechny co nejpřirozenější. Paralelně pracuju na nové výzvě z klasiky a hledám další melodii z herního soundtracku, která by na violoncella opravdu fungovala. A budeme rádi i za tipy od posluchačů. Často nás navedou k věcem, které bychom sami minuli. Jeden sen s hostem jsem si už splnil: společný projekt s cimbálem. Brzy vyjde jako nový videoklip na YouTube. Nejvíc mě lákají originální kombinace, které jsou světově jedinečné. Věci, do nichž se zatím nikdo jinde nepustil. Konkrétní žánry, tituly nebo budoucí hosty si ale zatím nechám pro sebe.
Když člověk sleduje vaše vystoupení, vidí nejen dokonalou souhru, ale i radost ze hry. Co je tajemstvím vašeho dlouholetého fungování jako kvarteta?
Moc děkuju, taková zpětná vazba je milá. Určitě hraje velikou roli to, že jsme čtyři profesionální hráči, kteří mají za sebou studium hudby na vysokých školách i v zahraničí. Jde o dennodenní úsilí, kterému se věnujeme od dětství, takže pokud to nějaký posluchač i vnímá, je to krásná odměna.
V poslední době jste měli možnost koncertovat nejen v Česku, ale i v zahraničí. Jak vás přijímá publikum jinde a liší se v něčem od českých posluchačů?
Letos jsme hráli krásný open air na přímořském hradě na Kypru. Temperamentní jižanská energie a k tomu rozhovory v angličtině pro hlavní turecké televize. Máme za sebou i Kolumbii, Japonsko, Čínu a Koreu. Nejsilnější zážitek byla pro mě Čína: za 30 dní 20 koncertů ve 20 městech. Publikum se tam teprve učilo, jak se na koncertech chovat. Během prvních dvou skladeb se lidé teprve trousili a chovali se, jako by šli do kina. V sálech ale fungovala přísná pořádková služba a jakmile někdo udělal něco špatně, posvítilo se na něj červeným laserem. Bylo zvláštní v takové atmosféře hrát. Taky tam na všechno měli spoustu lidí. Učitelé několik hodin školili hostesky, jak správně předat květiny nebo se mi při stříhání vlasů věnovalo pět kadeřnic.
Každá země má jinou energii a zvyky. Společné je, že hudba si najde cestu ke každému a spojuje. Nás nejvíc baví učit se pár vět v místním jazyce a také zaranžovat našim stylem místní hudbu. Okamžitě to otevírá srdce publika.
Jaké máte plány do blízké budoucnosti? Chystáte nové album, speciální koncertní projekty, nebo dokonce spolupráce s jinými umělci?
Kromě už zmíněného videoklipu s cimbálem nás nejblíž příští měsíc čeká koncert v Bahrajnu. Paralelně plánujeme koncerty na příští rok. A po čerstvém albu START už pracujeme na dalším CD. Pokud máte tip na skladbu, je teď ideální chvíle nám ho poslat nejlépe přes naše sociální sítě.
A teď jedna zvídavá otázka na odlehčení – proč se vlastně jmenujete Cello Quartet, když jeden z vás hraje na kontrabas?
To je jednoduché, dříve bylo kvarteto složeno ze čtyř cell, ale po větší změně před několika lety jsem vyměnil jeden nástroj za kontrabas pro bohatší zvuk. Kamkoliv jsme tehdy přijeli, lidé nás stejně nazývali Prague Cello Quartet a kontrabas místo cella nikoho nepřekvapoval. Je to možná dáno i tím, že například klavírní trio se skládá z houslí, violoncella a klavíru nikoliv ze tří klavírů, klarinetové kvarteto také nejsou čtyři stejné nástroje a takových příkladů by bylo více. Proto název Prague Cello Quartet přirozeně zůstal a nám se mimo rozšíření zvuku rozšířila možnost i pro další nenahraditelné humorné situace.
Honzo, děkujeme za rozhovor a přejeme Prague Cello Quartet do dalších let sály plné nadšených posluchačů a stále novou inspiraci k překračování hranic hudby.
