Rock&Pop 04/18
Holky, neberme se tak vážně.
Po vzoru pražské ženské taxislužby, čistě ženských kaváren nebo růžových dámských festivalových toi toiek bojujeme i my za naše ženství. Nejenže našim redaktorkám nově poskytneme útulné prostory s pohodlným sezením a relaxační zónou, kterou lze použít nejen v době menstruační krize, ale jednou týdně jim dopřejeme služeb osobního maséra.
To vše by mělo přispět k přátelské a klidné atmosféře v redakci. Na dámskou a mužskou část pochopitelně rozdělíme i náš časopis. V dámské části čtenáři naleznou především aktuální poznatky o módě, kosmetice nebo osobních vztazích oblíbených sexidolů, chlapskou část, zbude-li na ni prostor, zaplní tradiční profily metalových, chlupatých mániček. Pro naši dámskou část předplatitelek přinášíme jako dárek pískacího chlupatého králíčka.
Čtenářky, bojujte s námi za naše ženství a pište petice. Oddělme mužské braky od hodnotných časopisů v trafikách, rvěme se za svá místa v dopravních prostředcích nebo za vyvýšené stupínky v kotlích koncertů pro naše drobné postavy, za menší fronty na záchodech a víno v ceně piva.
…
Takto hrozivý scénář časopisu ROCK&POP zatím nehrozí, ačkoli se vlna emancipace skutečně světem šíří. Kauza #meetoo odstartovala feministické šílenství, jež se pochopitelně nevyhnulo ani České republice. ROCK&POP ale netvoří bláznivé éterické víly, kolem kterých je třeba chodit po špičkách. Jsou to energické milovnice dobré muziky, jež se neberou tak vážně a dokážou si ze sebe udělat legraci. A kdy jindy, když ne na APRÍLA!
Kromě obsazení prvních příček v pití piva a absurdní politické scéně mají Češi ve světě i rekordní počet hudebních festivalů. Další aspiraci na prvenství si ale můžeme připsat v počtu hudebních cen.
Máme za sebou totiž měsíc oceňování. Svou sošku měl možnost získat opravdu každý, kdo nezazářil po boku Ortelu na Slavících. Své vítěze mají anketa Žebřík, ceny Apollo, Vinyla, Tais Awards, ceny rádia Evropa 2 i Andělé. Otázkou však zůstává, jakou mají jednotlivá vítězství vypovídající hodnotu o kvalitě oceněných umělců nebo české hudební scéně. Zpěvákem roku, kapelou roku i držitelem alba tohoto roku se může pyšnit hned několik interpretů. Jak tedy najít toho pravého? Co z toho jsou naše Grammy, nesoucí podobnou prestiž jako Český lev mezi filmaři nebo Thálie mezi divadelníky?
Český slavík Mattoni svou důvěru u diváků i partnerů ztratil veřejným odhalením machinací s hlasy v kauze Ortel. Nicméně podobné osudy by se mohly týkat jakékoli ankety, jejíž hlasování probíhá na stejném principu. Majitelé jiných cen, o kterých rozhoduje „odborná porota“, kterou určují další „odborníci“, jsou jistě vybíráni pečlivě, přesto opět na základě vlastního vkusu. Neexistuje ale žádný vzorec, jak najít nejlepší skladbu, album či kapelu. Komerčně úspěšná deska ještě nezaručuje kvalitu, silná rotace v rádiích zase plné sály a naopak. A čím se klasifikuje dostatečná odbornost akademiků nebo porotců, notabene když se do jejich řad rekrutují muzikanti samotní? Teoreticky pak skutečně dává větší smysl nechat hlasovat fanoušky. Tím se ale zase dostáváme k neobjektivnosti anket a neprůhledným výsledkům.
Je to bezvýchodná situace, jíž přibývající množství cen i oceněných rozhodně neprospívá.
