Rock&Pop je mrtev ať žije ROCK&POP

Vyzkoušejte si nás tady.
Registrace je zdarma a když u vás neuspějeme tak odejít můžete vždycky.
Pro všechny nově registrované máme digitální vydání na 30 dnů zadarmo i se všemi výhodami předplatitelů.
REGISTRACE ZDARMA ZDE

Rychlá REGISTRACE přes soc. sítě Klikněte zde

Přihlásit přes Google

Richard Harušťák
majitel časopisu od roku 2015

Už pár let mi lidé říkají, že tištěné médium je zastaralé a neaktuální. Měl jsem na to vždy odpověď: Zkuste si článek, rozhovor nebo recenzi, již jste našli na internetu nebo sociálních sítích, po nějaké době přečíst znovu. Těžko je po měsíci dohledáte. V tom je tištěné médium jedinečné a prakticky navěky, vždy se k němu můžete vrátit. Těch, kteří to mají jako já, však v době digitalizace ubývá.

Spousta lidí přechází na mobily a počítače. Vstupy na tištěný časopis se zvyšují, až nás dohnaly ke kroku, jejž jsme oddalovali, jak jen to šlo. Ale věděl jsem, že jednou přijde. Myslel jsem si, že to bude tak za pět až deset let, ale k rychlejšímu přechodu od tištěného k digitálnímu Rock&Popu přispělo i domácí vězení v souvislosti s covidem-19. Je mi jasné že lidé v době, kdy je zakázáno zpívat, nemají náladu chodit kupovat časopisy.

Rád bych poděkoval všem čtenářům i předplatitelům za přízeň, kterou nám dávají, a doufám, že s námi vydrží i na internetu. Jste to vy, kdo nám vlévá energii do žil a má velkou zásluhu na tom, že tu časopis Rock&Pop stále po jednatřiceti letech je a bude.

Velké poděkování patří celému týmu Rock&Popu, redaktorům, korektorům, grafikovi, šéfredaktorce a obchodníkům za úžasnou energii, již každý měsíc vkládali do tvorby tištěného časopisu. Věřím, že většina z nich nám zůstane věrná a nadále se bude podílet na tvorbě digitálního Rock&Popu

Zvlášť bych chtěl poděkovat našim inzerentům, bez kterých bychom nemohli v klidu provázet naše čtenáře hudební scénou. Věřím, že většina z nich nám zachová přízeň a nadále můžeme s jejich podporou a spoluprací počítat.
Je tomu už více než jednatřicet let, co časopis Rock&Pop přináší čtenářům to nejzajímavější z československé a zahraniční hudební scény. My v tom hodláme pokračovat a nadále nejen informovat o velikánech z tuzemské a zahraniční scény, ale i vyhledávat a psát o talentech a nových zajímavých kapelách, interpretech a hudebních projektech, k nimž se vzhledem ke konzervativnosti médií jen tak čtenář a posluchač nedostane. Chceme dál pomáhat spojovat hudebníky s fanoušky.

Všem přeji, aby v této těžké době měli co nejvíce pozitivních zážitků s naším digitálním časopisem Rock&Pop.

KOUKNĚTE NA DIGITÁLNÍ VYDÁNÍ

Jaroslav Špulák
redaktor v letech 1990–1993, 2013, 2015–2021

Rock&Pop mi zásadně změnil život. Když mě Vojtěch Lindaur přizval v roce 1990 do první redakce časopisu, stal jsem se profesionálním hudebním publicistou a splnil se mi sen. I když jsem po třech letech odešel a pomáhal založit jiný hudební časopis, konkurenční Bang!, mé cesty se s Rock&Popem dále protínaly. V první redakci jsem se učil novinářskému řemeslu, byl jsem obklopen skvělými publicisty, esy ve svém oboru. Takovou školu bych přál každému. Později jsem měl tu čest předávat to, co jsem se tehdy naučil, časopisu zpátky. Jeho tištěný konec mi proto přináší dávku smutku. Život jde dál, ale kapitola, kterou v tom mém napsal Rock&Pop, je nesmazatelná.

Roman “News” Zahrádka
redaktor od roku 2015

Málokdo si uvědomuje, že žijeme v přelomové době, kdy něco nového vzniká a něco starého zaniká. Stejně jako tištěná média, která jsou už nějaký ten pátek ohroženým druhem, podobně jako kdysi gramofonové desky nebo kazety. Bylo tedy jen otázkou času, kdy si zubatá posvítí i na náš časopis a přinutí ho přemýšlet o nových formách mediální prezentace. Pandemická situace toto rozhodnutí urychlila a mně nezbývá než úryvkem z filmových Básníků dodat, že na každém konci je krásné to, že něco nového začíná. Přejme si tedy, abychom jako Básníci nečekali na zázrak, ale mohli ho dál vytvářet. A já věřím, že se to podaří, protože láska k hudbě není o penězích. Je totiž opravdová, a ta si vždycky k věrným čtenářům a fanouškům cestu najde.

Šárka Blahoňovská
redaktor od roku 2015

Zpráva o konci tištěného vydání mě vzala. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, když jsem dostala nabídku napsat něco na zkoušku. No a už jsem zůstala. Rock&Popu vděčím za mnohé a děkuji všem kolegům a umělcům, s nimiž jsem měla tu čest spolupracovat.

Jan Šída
fotograf a redaktor od roku 2003

Vidím to, jako by to bylo dnes. Píše se květen 1990 a já sedím na lavičce autobusové stanice Strašnická. A držím v ruce zbrusu nový hudební časopis Rock&Pop s Frankem Zappou na titulní straně. Z dnešního hlediska, kdy je každý zvyklý na lesklé barevné obálky společenských magazínů plných vyumělkovaných fotek, vypadal jako černobílý, hodně amatérský fanzin. Jenže tenkrát jsme, v magickém roce 1990, kdy bylo všechno možné, považovali takový plátek za vrchol svobody i hudební publicistiky. Koneckonců se v něm objevila známá jména, většinou z Melodie nebo Gramorevue. Tehdy mě samo sebou ani ve snu nenapadlo, že bych tam mohl někdy přispívat, a už vůbec ne, že budu s časopisem někdy svázán coby fotograf a redaktor po celých sedmnáct let, s jednou dvouletou přestávkou.
Když už tak člověk bilancuje, vždycky padne otázka, co mu to dalo a vzalo. Práce v Rock&Popu mi dala spoustu zážitků, setkal jsem se s mnoha zajímavými lidmi, a to nejen s muzikanty. Někdy i s docela bizarními figurami, jež by dnes nemohly v médiích pracovat ani pět minut. Ale díky tomu jsem získal větší nadhled a též možnost umět vnitřně diferencovat podstatné od nepodstatného a nenechat se rozhodit malichernostmi. Také jsem se ovšem potkal s mnoha srdcaři, kteří hudební scénu poháněli a pohánějí kupředu a dokázali v podstatě zadarmo udělat velké věci.

Co mi práce v časopise vzala? Především čas, protože když chcete tuhle práci dělat pořádně, musíte se jí věnovat vlastně pořád. Nesmíte se ohlížet ani na pohodlí. Vzpomínám si na mnoho nocí v polospánku pod širákem někde v křoví poblíž areálu nějakého letního festivalu s batohem plným foťáků v náručí. Stejně jako na psaní reportů z akcí nad ránem někde na benzínových pumpách, v nonstopech nebo nádražních halách mezi opilci, šlapkami či bezdomovci.

A ještě jednu věc mi práce v Rock&Popu vzala. Iluzi, že profesionalita a láska k muzice dokáže překonat žabomyší války mezi jednotlivými redaktory. Celá tahle scéna, nebo chcete-li komunita, připomíná spíš naše furianty než erudované odborníky. Mnozí z těch, jež jsem potkal za ta léta, si vždy mysleli a myslí, že sedí v kočáře nejsvětější svátosti hudební publicistiky taženém bílými koňmi a jen oni rozhodnou, kdo si k nim může přisednout a kdo ne, protože nedosahuje jejich velikosti.

Rock&Pop tedy končí jako tištěný měsíčník. Postaru se holt žít nedá a není prvním ani posledním klasickým časopisem, který našel nová východiska na internetu. Já osobně to nechápu jako nějakou degradaci, doba je prostě taková, žije se rychle a internet je pružnější médium. Pro nás fotografy a redaktory se nic nemění. Fotky budeme muset udělat tak jako tak, stejně jako napsat články. A ty budou buď dobré, nebo špatné a budou lidi zajímat, nebo nebudou. Na netu, stejně jako v tisku.

Zdeněk Hejduk
redaktor od roku 2015

Bylo mi ctí psát do časopisu, jehož značku utvářel výkvět tuzemské hudební žurnalistiky. Týden před koncem měsíce jsem doma všechny úkoly řešil kouzelným slovem uzávěrka a pak se na začátku dalšího těšil na vonící a v křídě vyvedený časopis, v němž wordová písmenka dostala zcela jinou tvář. Tak ahoj na internetu, třeba se dostaneme zase k více čtenářům, i když z obrazovky už tak vonět nebudeme.

Gabriela Stašová
externí redaktor od roku 2015, stálý od roku 2017

Svět hudební publicistiky je v současnosti již tradiční, někdy trochu nedoceněný, ale rozhodně velice inspirativní! Vždycky říkám, že nebýt hudebních interpretů, nemáme o čem psát, přitom současně jim ve velké míře my, publicisté, pomáháme vytvořit určitý obraz o nich samotných a také píšeme o jejich dílech. Během let, kdy jsem psala o hudbě do časopisu Rock&Pop, jsem se o této skutečnosti mnohokrát přesvědčila. Proto si myslím, že hudební publicista by si nikdy neměl myslet, že je více než umělec, ale ani méně. Stojí na stejném stupínku, který je o tvorbě, ačkoli o té psané, popularizující, upozorňující.

Ráda bych tuto myšlenku sdílela, protože podle mě být publicistou v této době není těžké, ale být dobrým publicistou je opravdu složité. Právě proto beru konec tištěné verze Rock&Popu jako určité uzavření jednoho dlouhého období, jímž prošlo velké množství lidí, kteří jsou v české hudební publicistice už téměř kultem. Jsem neskonale ráda, že jsem mohla být na stejné lodi, ačkoli trochu později, v podstatě ve finálním období. V životě je to většinou tak, že se jedny dveře zavírají a druhé už se otevírají, nebo se brzy otevřou. Chtěla bych tedy ještě jednou poděkovat všem kolem Rock&Popu za krásnou příležitost patřit k těm, jejichž články si může číst celá republika, a jak často zjišťuji, i někteří přespolní. Naše práce je, co se týká zpětné vazby, v tištěném médiu neviditelnější než například na webu. Přesto věřím, že mnozí čtenáři si, stejně jako já, výtisky archivují. Stejně tak i já budu archivovat veškeré vzpomínky i nabrané zkušenosti v tištěném Rock&Popu. Děkuji a těším se na shledanou na webových stránkách.

Daniel Kvapil
ředitelobchodního oddělení od roku 2015

Chtěl bych říci, že mě velmi mrzí ukončení tištěné verze časopisu po jednatřiceti letech existence. Má role v něm byla spojená s prodejem inzertního prostoru a vedením obchodního oddělení. Prodávat inzertní prostor do neauditovaného časopisu není jednoduchá disciplína. Proto bych velmi rád touto cestou poděkoval všem, kteří se za mého působení na prodeji inzerce podíleli a jak svými obchodními dovednostmi, tak i láskou k hudbě a srdečností při prodeji inzerce pomáhali časopisu udržet se na trhu v tištěné formě. Zejména děkuji kolegovi Janu Schieslovi, jenž to se mnou „táhne“ od začátku.

Můj velký dík patří našim inzerentům, kterých si velmi vážíme. Bez nich by udržení tištěné formy časopisu nebylo možné tak dlouho. Vždy jsme se snažili, aby inzerce v časopise nenarušovala obsah, ale naopak ho doplňovala. Velmi jsme dbali na umístění, přizpůsobení grafické podoby vzhledem k zaměření časopisu, pokud to bylo možné, a nepřekročení určité meze počtu inzercí vůči obsahu, čímž bychom si mohli naštvat čtenáře. Toto vše se nám vracelo ve formě spokojenosti inzerentů a jejich chuti nadále časopis inzercí podporovat, za což jim ještě jednou velmi děkuji! Na závěr bych rád popřál časopisu, aby i v online podobě dokázal potěšit čtenáře a předplatitele, bez kterých bychom jej vydávat nemohli.

________________________________________________________________________________

Současná digitální doba je rychlá a online verze nám pomůže obratem reagovat na aktuální dění, a to za jakékoli denní doby, bez ohledu na to, kdy máme uzávěrku. Využijme tento virtuální prostor ke zkvalitňování a upřesnění informací, interaktivitě a především bližší komunikaci s vámi čtenáři. Děkujeme vám za vaši přízeň a budeme se na vás těšit! ■