Rock&Pop 08/19
V současné době se geometrickou řadou šíří sociálními sítěmi fotky budoucích důchodců. Jedná se pochopitelně o fotky mnohem mladší generace, jež se baví aplikací FaceApp a nechává si své snímky záměrně upravovat. Tato aplikace už kdysi umožňovala měnit vizáže uživatelů, například mutací různých ras, ale to ještě nebyla takovým hitem.
Za pouhých pár dní si získala oblibu téměř osmdesáti milionů lidí světa. U nás tomu není jinak, na Facebooku mám téměř devadesát procent zestárlých přátel a na svých profilech se podobnými fotkami pyšní třeba Rytmus. Média se okamžitě této mánie chytla a začala řešit s odborníky nejen důvody, proč mají lidé potřebu ukázat světu, jak by mohli vypadat v osmdesáti, ale i to, co všechno se svou fotkou majitelům aplikace předávají. A není toho zrovna málo.
Nehodlám se pouštět do analýz, zda aplikace data a fotografie opravdu zneužívá nebo zda její ruský vlastník spolupracuje s tajnou policií. Ani do toho, jestli kauzu vyvolala záměrně americká vláda, aby odvrátila pozornost od svých jiných aktivit. Stejně tak můžeme spekulovat o tom, jestli se nejedná o aktivitu přítele východu Miloše Zemana a čínské vlády, aby zastřeli natáčení dalších společných dílů Opičího krále. Podobných teorií o tom, kdo participuje na pozornosti milionů ovcí z celé planety, se jistě objeví ještě spousta.
Ten největší problém ale není kdo. Víme přece, že naši pozornost se snaží získat už velkou řadu let mnoho marketérů a PR manažerů nejen společností, ale i politiků. Měli bychom se začít ptát, proč podléháme čím dál častěji a jak to, že to jde tak snadno? Proč darujeme své životy do rukou cizích firem a anonymním tvářím, když si pak před vlastním okolím zaheslujeme mobil nebo Facebook?
Občas pochybuji sama o sobě. Ačkoli se považuji za člověka s nadhledem nad podobnými davovými mániemi, jsem i já ovlivněna sociálními sítěmi a především informační bublinou kolem mě natolik, že nedokážu se stoprocentní jistotou říci, že můj názor je skutečně můj. Internet mi servíruje přesně to, co chci vidět, a to jen na základě toho, co jsem na něm kdy hledala nebo četla. Klávesnice mi z tisíce různých slov navrhne přesně to, které chci napsat, a to jen proto, že už mě zná. Facebook přiřadí správné jméno a profil k náhodnému obličeji na fotce, aniž by se na to ptal. My už svá osobní data zřejmě nevlastníme dávno a je otázkou, zda smazání jedné aplikace pomůže tomuhle průšvihu zařadit zpátečku.
Musím přiznat, že návrat party z Beverly Hills 90210 jsem očekávala mnohem dříve. Ať už jsme si o tomhle kultovním teenagerském seriálu amerických zbohatlíků mysleli cokoli, koukali jsme na něj nebo o něm přinejmenším slyšeli všichni. Žádné velké úspěchy hereckých protagonistů se mimo seriál nekonaly, a tak se pokračování nabízelo už dlouho. Koneckonců prostor na trhu pro podobný typ seriálu byl a hravě by se zařadil mezi Sex ve městě a Přátele.
Kam se bude seriál ubírat teď, kdy jsou z herců padesátníci, je otázkou. Musím ale přiznat, že vizáž hrdinů z Beverly Hills jejich věk rozhodně neprozrazuje. Kdyby nedávno nezemřel jeden z hlavních protagonistů, Luke Perry, a Shannen Doherty o sobě nedala vědět při boji s rakovinou, začnu věřit, že producenti seriálu své herce zmrazili a uchovali do doby, než bude správný čas pokračovat.
Já svůj návrat do školních let prožila před pár měsíci, kdy jsem se zúčastnila srazu celého ročníku našeho gymnázia po dvaceti letech. Nejenže jsme se se spolužáky vzájemně nepoznali a byli jsme nuceni připnout si cedulky se jmény, ale zub času se na nás podepsal natolik, že by většinu z nás nechtěli vidět ani v TV Šlágr. Co však léta nepoznamenala, byly vzpomínky. Po pár větách jsme byli schopni účastnit se školních mejdanů a bavit se až do rána. Tak uvidíme, jestli tohle dokážou i v Beverly Hills.
