SHANIA TWAIN Příběh vzniku nejprodávanějšího ženského alba histore
Let’s go, girls! Tři roky poté, co připomněla v obsáhlé reedici předchozí titul The Woman in Me po pětadvaceti letech, přichází Shania Twain s následovníkem Come On Over. Znovu v mnoha verzích, od obyčejného alba až po diamantovou deluxe 3CD/LP podobu. TEXT: MILAN MENČÍK FOTO: ARCHIV Nahoru a dolů. Málokdo si dokáže představit tak vysoké vzlety a tak hluboké pády, jaké si ve svém životě musela prožít. V mládí kolikrát neměli s rodinou co do úst, zažila rodičovské násilí, sexuální zneužívání, jako dítě musela kvůli obživě zpívat opilcům po barech, později jí manžel a producent nejúspěšnějších nahrávek Robert Mutt Lange zahnul s její nejlepší kamarádkou, kvůli které přišla o velkou část majetku. A někde mezi tím se vysoko jako bájný Mount Everest tyčí nejprodávanější album ženské interpretky v historii Come On Over. Cestu k němu si vyšlapávala pomalu a poctivě. Od základního tábora v podobě eponymního debutového alba, s nímž nebyla vůbec spokojená a které navzdory očekáváním prostě nebylo úspěšné, přes následovníka The Woman in Me, jenž už byl o dost jinou písničkou. Osm singlů, dvacet milionů prodaných kopií, a hlavně po boku spřízněná duše výše jmenovaného, už tehdy slavného producenta, který pochopil, že ona fakt nechce znít jako spousta jiných countryových interpretů z Nashvillu, ale má prostě ráda crossover a do svého podání country chce míchat popovou líbivost a rockové riffy. ŽÁDNÉ KONCERTY, JEN SKLÁDÁNÍ Vykašlala se na koncertní turné na podporu desky s vysvětlením, že nemá dostatek vlastních silných skladeb na to, aby utáhla celý koncert, a že namísto namáhavého času na cestách si chce odpočinout, a hlavně psát další písně a zdokonalovat se ve skládání. Velmi riskantní rozhodnutí se později ukázalo jako naprosto správné. Tak jako na předcházejícím albu složila i tentokrát všechny skladby výhradně dvojice Twain a Lange. Shania přitom nosila neustále u sebe nějaký přístroj, na nějž si zaznamenávala nápady, dávala dohromady hrubé obrysy písní, nástiny textů třeba i v době, kdy její muž pracoval v domě Michaela Boltona na kompilaci jeho největších hitů v roce 1995. Nejstarší materiál, který na desku použili, byl přitom ještě o rok starší v podobě skladby You’ve Got a Way. https://youtu.be/Cytj0nrLaCs?si=E8iWMs6LwKVPr0Wr „Občas mě napadne melodie zrovna v době, kdy jedeme domů autem. Když nemám po ruce žádný nahrávací přístroj, zpívám si melodii celou cestu domů, abych ji nezapomněla,“ vykládala zpěvačka v jednom z tehdejších rozhovorů. Holt nesmíme zapomenout, že tenkrát to ještě byla doba bez mobilů. Její přítelkyně Hélene Bolduc si také všimla, že během tvorby písní se autorka a zpěvačka v jednom kuse koukala po okolí, po cizích lidech, a hledala inspiraci pro témata písní či názvy. Vzhledem k zaneprázdněnosti autorské dvojice skládali oba odděleně, aby se pak své nápady snažili naroubovat k sobě. Napsat písně jazykem obyčejných lidí a opepřit je špetkou humoru mělo být cílem celé této mravenčí práce. KAM UMÍSTIT TY BUBNY? Nahrávat se začalo na konci roku 1996 a úplně první věc, kterou Lange udělal, bylo to, že přehrál a přezpíval všechny skladby bubeníkovi Paulu Leimovi, aby pochopil, že ze zvuku nahrávky má být patrný i otisk tvorby vydavatelství Motown, alespoň co se zábavy a odlehčenosti týče. I když byly všechny písně nahrány v průběhu tří týdnů, najít správné místo právě pro jeho bicí nástroje zabralo množství času. Po otestování několika míst pak nakonec bubeník Paul Leim většinu skladeb nahrál v místnosti s kamennou podlahou a zdmi z reflexních skalních stěn, balady zase v malých „mrtvých“ kabinkách. Lange sice měl jasnou představu o zvuku nahrávky, dovolil však hudebníkům, aby zanechali i své vlastní otisky a nápady. Při žánrovém zaškatulkování alba se později kritici nemohli shodnout, jestli se jedná spíš o country, nebo pop. Twain s Langem chytře zkombinovali countryové housle či steel kytaru s takzvaným radio-friendly zvukem, čímž jim pěkně zamotali hlavu. A to ani není zmíněn fakt, že například housle v Honey I’m Home mají bluesový nádech a bum-bum-čvacht rytmus bicích ve slokách připomíná Queen a We Will Rock You. Black Eyes, Blue Tears pak svou kytarou vzdáleně evokuje tehdejší módní grunge. Don’t Be Stupid a That Don’t Impressed Me Much dokážou přilákat na parket nejednoho tanečníka v diskotékovém klubu. https://youtu.be/KNZH-emehxA?si=c1l2g193gewEnGtf A samozřejmě nesmíme zapomenout na stěžejní část repertoáru této divy, balady. Závěrečná You’ve Got a Way s krásnou španělkou je ještě slabým odvarem v poměru k oblíbenosti celosvětového hitu You’re Still the One nebo vyloženě svatební skladby From This Moment On, podle níž Shania pojmenovala svoji autobiografii z roku 2011 a která existuje v mnoha verzích. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby vyšel původní zpěvaččin záměr, aby píseň zazpíval nějaký velký ženský hlas typu Céline Dion. Při mužsko-ženském duetu byl první volbou k Twain Elton John, to však také nevyšlo. Z natočených verzí je dle názoru autora článku nejlepší ta s country zpěvákem Bryanem Whitem. HLAVNĚ AŤ TO BAVÍ LIDI Témata textů se opírají nejen o svatbu, ale i o další pozitivní věci. Jako by si Twain řekla, že toho špatného v životě už bylo dost a vzhledem k tehdejší hluboké zamilovanosti do svého producenta chtěla své temné životní okamžiky vytěsnit něčím, co vyvolá úsměv na tváři a krásné pocity. „Lidi se mě ptají: Co chcete, aby si posluchači z vašich písní odnesli? A já jim říkám: Chci, aby je to hlavně bavilo. To je opravdu základ. Nevysílám žádné podprahové šifry ani nechci změnit jejich myšlení,“ sdělila. V textech jsou sebevědomí, trocha drzosti, občasné dvojsmysly, které prý měl na svědomí hlavně Lange, ale nejpodstatnější jsou láska a vztahy. Deska se původně měla jmenovat No Inhibitions, ale Pro Twain byla Come On Over jedna z nejoblíbenějších a nejpřitažlivějších skladeb, a proto se nakonec rozhodla pro tuto variantu. Se šestnácti písněmi a stopáží přesahující hodinu je album odlišné od obvyklých deseti až dvanáctipísňových kolekcí, jež bývají v průměru o dvacet minut kratší. Červenobílou obálku navrhl George Holz. https://youtu.be/VNe2cj03-eA?si=SLrTH8rIeyDM4_C- Po zkompletování desky strávil Lange další čtyři měsíce tvorbou remixů pro mezinárodní vydání, které mělo potlačit countryovou stopu a zvýraznit tu popovou. Vznikly další verze skladby From This Moment On, ale například ta předělaná na duet s Ronanem Keatingem nebyla nikdy vydaná. Mezinárodní emise alba se však nelišila jen zvukem, ale i pořadím písní a jiným obalem. Z celkového počtu šestnácti skladeb jich na singlech vyšlo rekordních dvanáct. I nadále promotéři propagovali v Americe desku jako countryovou a jinde jako popovou. První singly Love Gets Me Every Time a Don’t Be […]
Aktuální vydání pro registrované ZDARMA - REGISTRACE ZDE
Mám registraci / členství - PŘIHLÁSIT
Výhody členství - Informace ZDE
