SHARKTANK vydávají EP Blindsided
Sharktank jsou známí svým žánrovým přesahem, překvapivě živým pódiovým vystupováním, experimentováním a jedinečností. Co můžeme v roce 2024 od rakouských komet čekat? Odpověď zní: “Blindsided”, jinými slovy všechno a jinak. Po loňském vyprodaném turné, milionech streamů a vystoupení v NPR letos přišel na řadu festival Eurosonic v Groningenu, EU turné s Giant Rooks, vydání nové nahrávky, která redefinuje dosavadní zvuk kapely a kdo ví, co dalšího je v roce 2024 čeká…
Základy Sharktanku položili v roce 2020 Marco Kleebauer a Mile Lechner a brzy poté se nedílnou součástí smečky stala také zpěvačka Katrin Paucz. Sharktank se vyvinul v zásadní článek rakouské a německé hudební scény. Od svého debutu s albem “Get it Done” v červnu 2021 budovali očekávání blížícího se mezinárodního průlomu. 24. března 2023 prokázali výjimečného experimentálního ducha vydáním svého druhého alba „Acting Funny“. Rok 2023 byl ve znamení řady festivalů, nominace na Amadeus Austrian Music Award v kategorii Alternativa a uznání jako IMPALA Artists to Watch 2023.
S novým EP Blindsided Sharktank nejenže nakoukli přes okraj nádrže, ale Katrin, Mile a Marco zaplavili úplně všechno. Výsledkem je ostrý antisound – neznámé zvuky připomínající digitální artefakty z počátků internetové generace. Zatímco kytara byla jakýmsi trademarkem písní na “Get It Done” (2021) a “Acting Funny” (2023), zde zcela chybí. Bizarně roztomilý přístup je stále součástí estetiky kapely, ale na novém EP Sharktank artikulují nový druh emocionálního světa, brutální a neokázalý. Sharktanku zůstává známá kombinace jemného hlasu a rapu, zatímco posluchačské návyky jsou bourány. Producent Marco Kleebauer zasazuje jednotlivé zvuky i hlasy svých spoluhráčů z akpely do kontextů, o kterých jsme dosud nepřemýšleli, a kapele to neuvěřitelně sedí.
Už nejde o to jít přímo k věci, ale o výraznou nadsázku. Tím se trio snaží hudebně posunout kupředu. Neustálá přítomnost informací, sociálních médií a něčeho jako skutečný život se mísí do složité tapiserie života a hrozí, že se rychle převrátí; boj s osobním strachem, s rychlostí působí jako bizarní noční můra. Skladby jako “Boogieman” tento svírající pocit ještě více podtrhují. Jako krátký oddech a zchlazení, téměř jako kocovina po všech emocích, přichází vhod píseň “Catalyst“, která plynule zapadá do hlučného okolí zbylých písní a citlivě zachycuje vzestupy a pády lidského vnímání.
