Sparks – A Steady Drip, Drip, Drip
SPARKS
A Steady Drip, Drip, Drip
BMG 54:26
POP / ROCK
ROMAN „NEWS“ ZAHRÁDKA
Kalifornské avantgardní duo Sparks tvořené bratry Russellem a Ronem Maelovými vydává čtyřiadvacáté studiové album A Steady Drip, Drip, Drip, jež navazuje na tři roky starého, vcelku úspěšného předchůdce Hippopotamus (2017). A i tentokrát má co do činění s artpopem, který se v podání bratrů jasně vymyká hlavnímu hudebnímu proudu, díky čemuž si tito veteráni po sedmdesátce získali tolik příznivců. Ani novinka nezklame. Je stejně bláznivá a ulítlá a má podobně satirický tón jako kdysi. Bere si na paškál nejen ekologická témata (Please Don’t Fuck Up My World), ale vyjadřuje zároveň frustraci z chování současné generace, která nedá mobil z ruky a neposlouchá při tom druhé, co říkají (All That nebo iPhone).
Trefuje se rovněž do obyvatel příměstských lokalit, kteří považují za vrchol životního luxusu travní sekačky a grily (I’m Toast). Tomu je přizpůsobena i samotná hudba, jež se chvílemi stylizuje do kabaretu či nové vlny a využívá k tomu mírně zdeformovanou kytaru, klavír a syntezátory včetně nezaměnitelného Russelova hlasu. Sparks ani po více než padesáti letech existence neztratili nic ze své brilantnosti, a nelze se proto divit, že je provází převážně pochvalné recenze, stejně jako slušné prodeje. Tohle není deska jen pro pamětníky nebo fanoušky jejich současníků, jakými byli David Bowie či Roxy Music. Je pro všechny, kteří chtějí poslouchat něco speciálního, co se vymyká mainstreamu, a nechtějí se při poslechu nudit.
