Sto zvířat – 30 let testováno na lidech
Sto zvířat
30 let testováno na lidech
100PROMOTION 39:41 SKA, ROCKSTEADY, SWING
ALENA URBÁNKOVÁ
Po pětileté odmlce od vydání posledního řadového alba přichází devítičlenná kapela Sto zvířat s novou deskou, na níž se pořádně vyřádila. Ačkoli patří autorství poloviny skladeb jako obvykle kapelníkovi a zpěvákovi Janu Kalinovi, chopili se tentokrát práce na ostatních písních i další tvůrci. Po několika letech se vrátil kytarista a producent Petr Ostrouchov s hity Čtvero ročních dob a Praha. V případě tří skladeb přiložili ruku k dílu Jan Šobr a Mikoláš Nop, jeho přispěním se zrodila například rozjásaná variace na máchovský motiv Byl pozdní večer.
Znamenitou spoluprací otce a syna, Tomáše a Matěje Belkových, vznikla písnička Já nic, já muzikant glosující nezávazné muzikantské avantýry. Autorem veškerých textů zůstává zmíněný Tomáš Belko, který si vzal na paškál zejména zvláštnosti lidských povah a mezilidské vztahy. V geniálně vystavěných textech dokáže s lehkostí sobě vlastní vyprávět absurdní opileckou historku z písně U vokna, ale i scénu z nenaplněného tragického života postimpresionistického malíře Toulouse Lautreca. Všech dvanáct skladeb šlape od začátku do konce energickým tempem jako hodinky a než se nadějete, zjistíte, že jste si celé album přehráli, aniž byste stačili zavdat příležitost nudě, jež by svedla vaši pozornost z dosahu dominantního hlasu dechové sekce, smělých kytarových melodií či pianových hrátek.
Písničky swingují, tančí v latinskoamerických rytmech, houpou se v bocích na druhou dobu, jak zákon ska káže, zpomalují do rocksteady, vlají v reggae, dotýkají se rocku. Kapela si zachovává tvář i standard, ale kombinuje žánry, netradiční harmonie i hudební nástroje. Výrazně se tak děje třeba ve skladbě Chlapi na zabití, ve které se veškerý humor barví načerno, zpěvačka Jana Jelínková se mění ve vražedkyni vypořádávající se se svými nepohodlnými vztahy po svém a kompozice za odvážného souzvuku harmoniky a elektrické kytary graduje v refrénu do romského lidového zpěvu.
Sto zvířat obhajují novou deskou svou pozici na české hudební scéně. Dokazují, že již po prvních taktech posluchači poznají, s kým mají tu čest. Díky nápaditému provedení alba a překvapení v bookletu, jež má na svědomí samotný Kalina, se tento kousek stane důležitou součástí sbírky každého fanouška skupiny.
Sto zvířat
30 let testováno na lidech
100PROMOTION 39:42 SKA, ŠANSON, ROCKSTEADY
ROMAN JIREŠ (ČTK)
Skupina Sto zvířat už třicet let své existence na tuzemské hudební scéně testuje na lidech směs ska, rocksteady, swingu a dalších žánrů okořeněnou texty Tomáše Belka. A výsledky jsou stále velmi uspokojivé, v některých případech až vynikající. Novinka, na kterou dvěma písněmi, temným šansonem Praha a typickým zvířecím skáčkem Čtvero ročních období, přispěl bývalý člen kapely, kytarista a zpěvák Petr Ostrouchov, rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kapelník Jan Kalina a jeho soubor dosud na svých dvanácti albech nabídli.
Ve velkém stylu se autorsky se skupinou rozloučili Jan Beruška Šobr (kytara) a Miki Nop (bicí), kteří ji po natočení novinky spolu s Willym Versteegem (baskytara) opustili kvůli novému soulovému projektu. Šobr pomohl svižnými sbory obohacenou peckou Hlava v lihu a Nop dodal skvělými dechy vyšperkovanou Byl pozdní večer se sebeironickým Belkovým textem na máchovské téma a hubnutí šitým na míru zpěvákovi Kalinovi. Druhý Nopův příspěvek Chlapi na zabití zase přináší ironické téma vhodné pro jeho interpretku Janu Jelínkovou.
Autorem ostatních skladeb je Kalina, který by měl být spolu s Jelínkovou zárukou budoucnosti pozměněné sestavy. Z jeho písní již fanoušci z koncertů znají Dívku T., v jejímž úvodu má paní učitelka Jelínková přednášku na téma Tourettovův syndrom. Mimořádně se vydařil také Rozdvojeník, originální pohled na schizofrenii, ve kterém si Kalina stěžuje „žena mi se mnou zahýbá“. Vydařené album, jež nemá slabé místo, zakončuje píseň Já nic, já muzikant z dílny syna textaře Belka Matěje. I v ní Kalina překvapuje nečekanou polohou hlasu.
Interpret: Sto zvířat
Album: 30 let testováno na lidech
Vydavatelství: 100promotion
Žánr: SKA
Stopáž: 39:41
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
Ke svým třicetinám si skáčková parta Sto zvířat nadělila již dvanáctou desku, která ještě před kompletním poslechem zaujme hned dvakrát. Netradičním obalem, v němž jsou vloženy čtvercové karty s texty písní na rubu a jejich piktogramy na líci, uloženy jsou pak ve dvou přihrádkách, jako by se cédéčko dělilo na dvě strany jako za starých vinylových časů. Za to zřejmě může grafické zaměření frontmana Jana Kaliny. Výborný zvuk se vyjeví ihned po vložení nosiče do přehrávače, stačí poté letmý vhled do textu na obalu, aby bylo vše jasné. Studio Sono má léty vybudovanou pečeť kvality.
Textař Tomáš Belko je už dávno osvědčeným esem v rukávu zvířecí party, i tentokrát je podepsaný pod všemi dvanácti skladbami. Dokáže vtipně a s grácií zveršovat jak variaci na Máchův Máj Byl pozdní večer, stejně jako upozornit na vážná témata, třeba na nemocnou, sprostě nadávající slečnu s lékařskou diagnózou uvedenou v názvu Dívka s Tourettovým syndromem či schizofrenii v písni Rozdvojeník. Na jeden z největších kapelních hitů v její historii, Nejkratší cesta, volně textově navazuje zpověď vražednice Chlapi na zabití, k níž muziku odkazující na kuplety ze zaplivaných špeluněk jako za časů rady Vacátka napsal bubeník Miloš Nop. Pijácké písně tu zastupuje příběh pomůcky pro mediky Hlava v lihu, pro kterou verše zhudebnil kytarista Jan „Beruška“ Šobr, vtipný příběh, jenž se může stát každému, kdo to trošku víc v baru přežene, U vokna a v podstatě i Špaček se nazobal o opilém ptákovi.
Dvěma skladbami přispěl bývalý člen Petr Ostrouchov stojící za loňským velkým úspěchem sólové desky Vladimíra Mišíka a hrající tu na několik nástrojů. Zpěvačce Janě Jelínkové nabídl možnost ukázat více šansonovou pěveckou tvář v písni Praha, Kalinovi zase zpověď věčného nespokojence Čtvero ročních období. Sám kapelník Kalina pak napsal druhou polovinu skladeb a s Jelínkovou je pochopitelně i nazpíval.
Na prvních několik poslechů žádná z písní nijak nevybočuje, a to jak s plusovým, tak minusovým znaménkem. Zdá se, že se kapele povedlo natočit kompaktní, a přitom pestrou desku. V řádném skáčkovém rytmu to nejvíc rozjede hned úvodní Byl pozdní večer a již zmíněná Hlava v lihu, celý sál si možná bude zpívat refrén houpavě taneční U vokna. V tom, která z dvanácti novinek se stane trvalou součástí repertoáru, budou mít konečné slovo fanoušci. Ale už teď je jasné, že si skupina Sto zvířat ke třicetinám nadělila slušný hudební dárek. A nedala ho jenom sobě.