fbpx

The Offspring – Let the Bad Times Roll

O kalifornské punkové kapele The Offspring nebylo dlouho slyšet, zatímco její největší rivalové Green Day jsou přece jen, pokud jde o nové nahrávky, pilnější. Na desátou studiovou desku Let the Bad Times Roll si fanoušci museli počkat devět let, přestože ji formace začala nahrávat pod dohledem ostříleného kanadského producenta Boba Rocka už v létě 2013 a pokračovala v tom v různých obdobích také mezi lety 2014 až 2019. Mezitím se však musela vyrovnat se soudní žalobou, kterou na ni podal jeden za zakladatelů, baskytarista kytarista Greg K., jenž se dožadoval odpovídající kompenzace za svůj vyhazov. Další zdržení pro skupinu znamenalo studium frontmana Dextera Hollanda, který ho v roce 2017 úspěšně zakončil ziskem titulu doktora v oboru molekulární biologie. 

Tou dobou se rovněž nechal slyšet kytarista a autor většiny písní Noodles, že už má tolik materiálu, že by kapela mohla v následujícím roce natočit klidně dvojalbum. Ale nenatočila. Namísto toho musela dvakrát vydání nové desky odložit a nakonec z toho byla jen více než půl hodina hudby nastavená o předělávku jedné dřívější hitovky. Trochu málo na to, že se skupina snaží zapomenout na předchozí průměrné album Days Go By (2012) a navázat na svá nejpovedenější díla, jakými jsou Smash (1994), Ixnay on the Hombre (1997) nebo Americana (1998), na nichž prokázala cit pro silné melodie a zabydlela se v mainstreamových rádiích. Pak už ale následoval pozvolný sešup, který se pokouší The Offspring zastavit. 

Na úvod desky servírují svižnou This Is Not Utopia a hned vzápětí chytlavou poppunkovou titulní skladbu. Zdá se tedy, že potud je vše v nejlepším pořádku. Jenže ani potom nic nenasvědčuje tomu, že by mělo jít o labutí píseň kdysi slavné kapely. Skladby Behind Your Walls, Army of One a Breaking These Bones jsou tutovkami připomínajícími ikonické začátky. Stejně tak rocková vypalovačka Coming for You stojící na sekaném riffu nezapadne. A co teprve swingující We Never Have Sex Anymore s výraznou dechovou sekcí. Je více než povedeným experimentem bořícím žánrové škatulky, jenž ukazuje na dosud nevyužité možnosti skupiny. Škoda, že dojem z ní kazí první vata na albu, minutová instrumentálka In the Hall of the Mountain King, která následuje. Tu se pak snaží odčinit další svižné klasiky The Opioid Diaries nebo Hassan Chop

Závěr je však nezvykle komorní. Jako by ohlašoval stárnoucí punkery, kteří zatoužili po troše melancholie. Důkazem je komorně laděná předělávka singlu Gone Away z roku 1997 s klavírním a smyčcovým doprovodem, jejíž silná melodická linka vybízí k možnému nasazení do rádií a podpoře prodeje alba. Závěrečná Lullaby je už jen další zbytečnou vycpávkou svědčící o autorské nouzi. Nicméně fanoušci ztracené syny přivítali s otevřenou náručí a v USA je vynesli na první, respektive druhé místo alternativního a rockového žebříčku, ve Velké Británii skončili třetí. Znamená to tedy, že The Offspring odcházejí z tohoto klání se vztyčenou hlavou. Neudělali sice díru do světa, ale dokázali mu, že je hrát stále baví a že ho mohou svým důvtipem ještě pořád obohatit. 

THE OFFSPRING
Let the Bad Times Roll
CONCORD RECORDS  33:21
PUNK ROCK, POP PUNK
ROMAN NEWS ZAHRÁDKA

Související články

Komentáře