Třaskaví Kissin‘ Dynamite: dokonalí teď a tady
Kissin‘ Dynamite jsou v České republice jako doma. Není divu, z Německa to mají do naší vlasti, co by kamenem dohodil. Za dobu své existence si u nás vytvořili poměrně silnou fanouškovskou základnu a stali se pravidelnými účastníky letních rockových a metalových festivalů z rodiny Pragokoncertu. Jsou přímočaří, hymničtí a úderní, ale zachovávající si tvář i upřímnost písňových výpovědí. Jsou chytlaví a snadno zapamatovatelní, ale zároveň ne laciní, prostí nebo ohraní. Hudební scénu brázdí od roku 2008, kdy ještě jako náctiletí vydali svou prvotinu Steel of Swabia těžící z tradic německého heavy a glam metalu.
TEXT: ALENA URBÁNKOVÁ FOTO: ZDENEK ZELENÝ
Jejich aktuální novinka se sebevědomým názvem Back With A Bang z počátku prázdnin se téměř bezprostředně po svém vydání propracovala na samou špičku oficiálního německého žebříčku a není se čemu divit – jde o hitovou záležitost, která kráčí v svěžích šlépějích moderního a rockovějšího zvuku známého z jejich bezprostředně předcházejících počinů. Říct, že ambiciózní muzikanti přijeli do Brna s prostým úmyslem představit novou desku českým posluchačům, by bylo zcela krátkozraké a nevypovídající. Jejich nahlas nevysloveným, avšak zcela jasným záměrem totiž bylo nechat Sono Music Club vybouchnout jako časovanou bombu a vytřít fanouškům zrak nezapomenutelnou show.
Sono Music Club, Brno 12. 10. 2024
Hlavní hvězdy večera se díky kouzlu osvětlovačů vynořily efektně odkudsi ze tmy do záře modrých reflektorů za znění dramatické hudby krátce před desátou večerní a už prvními tóny titulní skladby ze své letošní novinky si zcela podmanily si publikum. Muzikanti servírovali v rychlém sledu jednu ověřenou pecku za druhou: živočišnou DNA, největší hit výrazného alba Megalomania, píseň No One Dies A Virgin s refrénem vystavěným na citátu Kurta Cobaina, nebo pohodovou a hymnickou I’ve Got A Fire. Novinky jako My Monster o temné stránce lidské osobnosti, Queen Of The Night s klasickou glamrockovou poetikou mužsko-ženských vztahů, The Devil Is A Woman, jednička v top desítce rádia Rock Antene, nebo rozjásaná The Best Is Yet To Come zapadly do repertoáru vystoupení s takovou samozřejmostí, až by se snad mohlo zdát, že jsou tyto skladby už roky prověřenými a úspěšnými koncertními kusy.
Kapela si večer očividně užívala. Kytaristé neustále měnili pozice a porůznu se shlukovali do skupinek. Pestrou škálu možností jim k tomu nabízely stupínky po obou stranách pódia nebo vyvýšená plocha za bubeníkem, k níž vedla dvě blikající schodiště. Ve svém živlu byla i nejvýraznější postava celé sestavy, nepřehlédnutelný a energický Hannes Braun, který působil dojmem neřízené střely – fanouškům v Sonu odevzdal naprosto vše, co měl. V průběhu večera se mu podařilo hned několikrát velice sympaticky „vypadnout“ z role suverénní rockové hvězdy, když zůstal po skončení písně se světýlky dětského nadšení v očích stát a jenom fascinovaně hleděl do davu jásajících posluchačů, jako by snad ani nemohl věřit, že to, co před sebou vidí, je realita. Po odeznění písničky Only The Dead se po neutichajícím vřískotu publika dokonce nechal se slyšet, že neví, co říct, protože zcela pozbyl slov, čehož je prý poměrně těžké dosáhnout. A publikum, vidouc náhle na velkém pódiu malého blonďatého kluka se zářícíma očima, nemělo nejmenší důvod mu nevěřit.
Frontman scéně zcela kraloval, a to i bez toho, aniž by tentokrát musel před zahájením písně I Will Be King, během níž tradičně usedá na trůn ve středu vyvýšeného pódia, odehrát zbytečné divadýlko o absolutistickém panovníkovi a jeho klanících se poddaných, jako tomu bylo onehdy třeba na koncertě v pražské Nové Chmelnici v roce 2019. O svých muzikantských kvalitách přesvědčil posluchače v baladě Heart Of Stone, kterou odzpíval od černého pianina s bílým logem KD za doprovodu akustické kytary svého bratra Andeho. Ten se chopil španělky také v písničce Six Feet Under, jednoho z nejstarších kousků, jenž toho večera zazněl. Hannes zavzpomínal, že mu právě tento kousek, který dnes patří mezi nejstreamovanější skladby Kissin‘ Dynamite, doporučovaly zasvěcené osoby před dvanácti lety před vydáním Money, Sex & Power z tohoto alba zcela vyřadit. Výrazně se totiž vymyká jeho hudebnímu charakteru. „Někdy je třeba být odvážný,“ prohlásil a dodal, že je důležité věřit svým vlastním pocitům a záměrům a jít vlastní cestou nehledě na to, co si myslí okolí.
Charismatický zpěvák se rozpovídal také v souvislosti s písní Not The End Of The Road, vlajkovou lodí předposlední, dva roky staré stejnojmenné desky. Skladba vznikla bezprostředně poté, co bubeník Andi Schnitzer oznámil svůj odchod z kapely, což znamenalo pro skupinu, která začínala s hraním v neměnné sestavě coby parta kamarádů ještě na základní škole, obrovský šok. Nutno mimo jiné podotknout, že frontman tehdy procházel složitým obdobím hraničícím téměř s osobním vyhořením. Jeho průvodní slovo dodalo písničce, silné již ve svém základu jak po hudební, tak i textové stránce, zvláštní lesk a punc jednoznačného a hlubokého poselství. Bez nadsázky lze říct, že se tato skladba stala jednoznačně největším klenotem celého večera.
Co však letošní brněnské vystoupení Kissin‘ Dynamite vyneslo na špičku (a to nejen v rámci těch, které měli diváci možnost v uplynulých pěti letech v naší zemi vidět, ale i v obecnějším měřítku), byla propracovaná show, jež neustále gradovala jak z hlediska nálady v sále, tak i vizuálu. Pozornému divákovi nemohlo uniknout, jak se pódium postupně proměňovalo díky změně intenzity světel nebo jak na něm v průběhu koncertu přibývaly další propriety – ať už šlo o velké kulaté logo v pozadí, žluté kusy látky, které aktivoval frontmanův výstřel z jakéhosi příručního děla, nebo o dva žluté nafouknuté dynamity odkazující na přebal nového alba či o veliké červené balonky se svítícími diodami uvnitř. Když už si posluchač v závěru koncertu myslel, že už show dosáhla svého vrcholu a nemá kam výše spět, záhy zjistil, jak se mýlil.
Před očekávaným přídavkem se totiž kapela nečekaně zjevila na malém pódiu za zády diváků, kde odehrála akusticky skladbu Not A Wise Man. Když se pak napříč davem propracovala zpět na pódium, spustila (opět v plné polní) píseň You‘re Not Alone. V mezihře přiběhl na pódium ze zákulisí chlapík s nafukovací loďkou, jíž položil na ruce diváků v kotli, a významně pohlédl na zpěváka. Fanoušci nacházející se v bezprostřední blízkosti mohli sledovat němý a poměrně vtipně působící dialog mezi technikem a Hannesem Braunem, který nejprve se směsicí pobavení a hrůzy v očích vyslal k technikovi pohledem otázku, jestli opravdu musí na loďku nasednout, a ten mu nesmlouvavým pokýváním hlavou dal najevo, že nemá na výběr. Samotné plavby nad hlavami fanoušků se však umělec zhostil se ctí, s lehkostí, a dokonce i se zpěvem. Během této písničky proběhla dokonce vepředu přímo pod pódiem žádost o ruku, čehož si všiml i sám frontman a podáním ruky ze stage šťastnému páru pogratuloval. Večer zakončila svěží píseň Raise Your Glass, která se stala jedním z navrhovaných (avšak zatím nepotvrzených) nominantů na cenu Grammy za nejlepší rockové vystoupení. Skupina to uvedla 12. října na sociálních sítích.
Koncert Kissin‘ Dynamite neobsahoval jediné místo, jež by bylo možno pokládat za hluché, prázdné či nadbytečné. Propracovaná dramaturgie vystoupení snoubící se s energií pětice mladých mužů na scéně a s (v tom nejlepším možném slova smyslu) chytlavou muzikou vytvořila naprosto dokonalou a třaskavou nálož, která nemohla nikoho nechat na pochybách, že tato sebevědomá německá skupina právě prožívá výrazný kariérní vzestup a skutečně velmi dobré období. Ano, vystoupení Kisisn‘ Dynamite nikdy nepozbývají šťávu, avšak tím brněnským si nastavili laťku tak vysoko, že se zdá být snad nemožné, že by bylo možné ji kdy překonat. Ovšem úvaha, co přijde dál, vlastně ani není na místě. Kouzlo glam rocku totiž spočívá hlavně v tom, že existuje právě „teď a tady“.
Odezvy