Vladimír Mišík – Vladimír Mišík & Etc… 2
Vladimír Mišík a Etc…
ETC 2 (LP reedice 2020)
SUPRAPHON BIGBÍT
38:06
MILAN MENČÍK
Vladimír Mišík letos s neskutečnou suverenitou opanoval předávání hudebních cen Anděl. Získal šest sošek a kdyby se podobné ceny předávaly i v roce původního vydání jeho druhého alba s Etc…, dopadl by dost možná podobně. Muziku, kterou na této desce představuje, totiž musí člověk cítit. Zhudebnit verše básníků Kainara nebo Hraběte si netroufne každý. Mišík ano a ve společnosti fenomenálních muzikantů z Etc… mu to jde lehce. Neotřásl s ním tehdejší odchod několika muzikantů k Martinu Kratochvílovi, naopak jako by kapela nabrala další dech.
Jam session toho budiž důkazem a samozřejmě nejen ona. Součástí je i jeden z jeho kariérních megahitů Variace na renesanční téma, bluesovka Snadné je žít, rockové odpichovky Nejlepší ženská našich dnů či Taxůvku jsme chytli. Reedice byla zvukově opečována ve studiu Sono, elpíčku nechybí vložený list s texty všech písní a fotografiemi, papírový vnitřní sáček obsahuje i úryvek z rozhovoru Ondřeje Bezra s hlavním protagonistou, jenž míří do dob vzniku alba, dobovou recenzi Jiřího Černého z časopisu Melodie a další vzácné archivní relikvie. Krásný obal s využitím originálních kreseb Miroslava Jiránka upravili Karel Haloun a Luděk Kubík. Tahle muzika nevleze do uší hned. Zároveň však má tu vlastnost, že se ani po desítkách let neoposlouchá.
Interpret: Vladimír Mišík
Album: Vladimír Mišík & Etc… 2
Vydavatelství: Supraphon
Žánr: ROCK, BLUES
Stopáž: 38:12
Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK
Zatímco flamengovské Kuře v hodinkách boduje na předních příčkách tuzemských historických anket a první sólovka Vladimíra Mišíka je ozdobou všech vinylových sbírek rockových fanoušků, deska familiárně nazývaná „dvojka“ bývá u další generace posluchačů takřka kultovní. Na špičkové úrovni se sešlo úplně všechno. Perfektní šlapající kapela s houslemi Honzy Hrubého a akordeonem baskytaristy Jiřího Veselého, která předznamenala sound Etc… na dlouhá léta dopředu, tři zhudebněné básně Václava Hraběte, z nichž Variace na renesanční téma s Hrubého táhlými tóny houslí je už nesmrtelným hitem a nesmí chybět na žádném Mišíkově koncertu, k tomu Kainar, Merta a další.
Na albu není slabá písnička, všechno funguje, melodie souzní s texty už od úvodních taktů odklepaných na haitku bubeníka Jiřího Šustery a následujících hutných riffů první skladby Nejlepší ženská našich dnů, ve které se před jejím hymnickým koncem sólově představí všichni muzikanti. O tom, že písně nezestárly, není sebemenších pochyb, a to není ani nutné citovat více než aktuální text Václava Hraběte „… jak je krásné chodit městem, když zavřeli ti hospody a v hlavě ti něco zpívá a není to z náhody…“ ze skladby Jam Session, v němž básničku o tom, jak si za panáka a kafe zajamoval Johann Sebestian Bach, zhudebnil opět Vladimír Mišík.
Původní nahrávky zremastroval Pavel Karlík ve studiu Sono a na vlastní uši jsem vyzkoušel, že CD hraje lépe než originální vinyl vydaný před rovnými čtyřiceti lety. Na stejně nastavenou hlasitost hrála LP o hodně slaběji, naopak stereo kanály současného zvuku fungovaly daleko lépe. Editor nynějšího vydání Karel Deniš na ně přidal ještě bonusovou píseň Šero v kavárně, čímž výčet básníků zvýšil o Jiřího Suchého a albu tak vrátil možná původní záměr. Ona písnička s pianem v úvodu byla totiž natočena už tenkrát, ale na desku se nedostala. Vše korunuje obal s obrazem Miroslava Jiránka, který si tehdy fanoušci coby plakát vylepovali v pokojích a ona tři zakroucená písmena se třemi tečkami vyšívali na trička. To, čemu se dnes říká merchendise, totiž tehdy neexistovalo. O tomhle projektu by se měl dozvědět Ježíšek všech tuzemských rockerů.
