Vychází dlouho očekávané album kapely Story

„Ja som vlastne nikdy neuvažoval nad tým, že raz sa zavriem do štúdia a nahrám album. Nemal som k dispozícii kapelu a celá tá koncepcia, že teraz ideme nahrať album, mi prišla vzdialená až nereálna. Tiež som si nevedel predstaviť, ako by som to všetko, čo som mal v pláne s pesničkami, zvládol niekde na jednom mieste, s jednou partiou a za vopred určený čas. Myslím, že by sa to ani nedalo. Takže život sám vytvoril taký časozberný košík, ktorého ovocie sa postupne rodilo a trhalo zo stromu uplynulé štyri roky,“ říká Marian Zima.

Tím, že album vznikl nenásilně a během dlouhé doby, necítit z písní žádný komerční ani časový tlak. Už od prvního singlu “Bojím se nočních zvonění” s Peterem Lipou z podzimu 2017 si Story šli vlastní cestou autorských věcí a originálních spoluprací. Jako Zima vždy zdůrazňoval, známá jména se vždy ochotně podřizovaly celkové dramaturgii a vyznění skladby. Ať už je to Pavol Hammel obnažený až na tělo v krásné bluesovke “Když se nikdo nedívá” (vzájemná spolupráce obou později pokračovala i na Hammelově loňském sólovém albu “Srdce bez anděla”), Peter Remiš ze Sluníčka v sarkastické “Z knihy receptů”, nebo aktuálně Radek Zapletálek v těžkotonážní proto-metalu “v nebe a peklo už nikdo nevěří”, základem byl vždy režijní záměr a koncept.

Premiéra elektronicko-ambientní skladby “Potlesk ve stoje” s hereckou legendou Milan Kňažko ( “náš příspěvek k rozvoji kritického myšlení”, glosuje Zima) v roli jejího nečekaného zpěváka ve Slovenském národním divadle v únoru 2020 byla potvrzením toho, že žánrové omezení pro Story mnoho neznamenají. Zima však na tomto albu jde ještě dál – na jedné z dvojice skladeb, kterých není výhradním autorem, spolupracuje se skladatelem vážné hudby Rudolfem Pepuchom a výsledkem je zvláštní syntéza elektroniky, groovů a literatury umocněné hlasem dalšího herce, držitele loňské ceny Slunce v síti Milana Ondry. (Jiným druhem fúze písničkářství a elektroniky je emotivní “Písnička o tom, jak to ve skutečnosti je” s dialogem další slovenské legendy Zuzana Homolová a citlivého flugelhornu Ondřeje Jurašiho.) Kupodivu, tato zdánlivě nesourodá kolekce drží dobře pohromadě. “Baví mě pašovat do konvenčního prostředí jiné vlivy,” říká na margo toho Zima. Jednotícím prvkem jsou i texty, které spojují poetiku, humor i civilnost s řemeslnou vyspělostí a důrazem na detail.