Žalman & spol. – Všechno je teď

Pavel Žalman Lohonka sice letos slaví pětasedmdesát let, podle tempa, které vyvinul jako autor, interpret a muzikant to ale vypadá, že je mu o polovinu méně. V minulém čísle jsme psali o čerstvém výběrovém dvojalbu Tak jsme vandrovali…, na němž se vrací ke svým prvním třem sólovým deskám a doplňuje je několika vzácnými bonusy. Jen měsíc nato přichází s novým albem Všechno je teď, které je tu prakticky přesně po pěti letech od vydání velmi povedené desky Cestující muž. 

Žalman však ani ve svém věku nehodlá stát na jednom místě. Baví ho snad více než kdy jindy zkoušet nové cesty, takže nové album je určeno hlavně lidem, kteří nejsou jen striktně folkovými vyznavači táborových ohňů, ale nevadí jim ani stylové přesahy do jazzu (Kouzelník Čárymáry) či popu (Dívám se). Silný vliv měla na autora drtivé většiny hudby (s občasnou pomocí Petra Novotného) i textů předloňská cesta do Skotska, z níž vyšly dvě z nejkrásnějších písní desky, Glencoe a Loch Way. V té první pěvecky exceluje Míša Hálková, a jak je Žalmanovým dobrým zvykem, sólové vokální party rozvrstvil mezi celou sestavu. Pěvecký výkon Petra Havrdy je pro mě osobně velmi příjemným překvapením.  

Ti, kdo mají rádi klasické žalmanovky, budou vrnět blahem při otvíráku Cesta vede tam nebo u pro mě nejoblíbenější skladby Ještě dobrý lidi. Na Žalmanově partě je vůbec krásné pozorovat, jak muzikantsky i pěvecky zraje. Nejedná se o žádnou skupinu unavených lidí, i když současná situace ani jí nepřidává optimismu. Z disku je cítit chuť hrát, vymýšlet nové věci, muzikantsky si nic zbytečně nezjednodušovat, ale občas si přidat nějakou kudrlinku, vychytávku, pěknou vyhrávku. 

Nešetřilo se ani na produkci a množství hostů, kteří výsledek příjemně dobarvili. Vše bylo dobře vidět i na křtu z divadla Semafor, jejž odvysílala Česká televize. Až si člověk stýská, jaká je škoda, že kapelu v této vrcholné formě není možné vidět naživo. Novým písním to vedle osvědčených hitů bude rozhodně slušet.   

Žalman & spol.
Všechno je teď
PAVEL ŽALMAN LOHONKA
FOLK
45:20
MILAN MENČÍK

Od vydání posledního samostatného alba kapely Žalman & spol. s názvem Cestující muž (2016) uplynulo již pět let. U příležitosti padesátiletého výročí Pavla Lohonky Žalmana spatřila v mezičase světlo světa také dvojice CD Moje nevšední roky (2018), v níž skupina nabídla posluchačům nejen své „Písně deštěm ohraný“, tedy osvědčený výběr starších skladeb nahraných aktuální sestavou v podobě, v jaké je známe z koncertních provedení, ale i „Zavěšený kafe“, které představilo oblíbené žalmanovské kusy v netradičním jazzovém kabátku. Koncertní pauza podmíněná pandemickou situací přispěla ke vzniku nového netradičního počinu Všechno je teď. „Naše myšlenky se rády toulají. Přemýšlíme, co bylo a co bude. Kde je ale přítomný okamžik?“ ptal se Žalmanův spol. v příspěvku upomínajícím na televizní vysílání záznamu koncertu, jenž předcházel křtu této desky. 

Z hudebního hlediska v sobě nové album snoubí různorodé vlivy. Folkový písničkářský základ doplňují za využití dechových nástrojů jazzové linie, podkreslují je orchestrální aranže, a skladby tak nabývají dojmu poslechu filmové hudby. Citlivé ucho zaznamená i folkrockové prvky vzrůstající z dovedené kytarové hry. Melodické tóny harfy nebo irských fléten, zvaných whistle, přenáší posluchače na Britské ostrovy a připomínají skotské tradicionály. Tato stylizace značí jeden z hlavních pilířů desky. Právě s živou vzpomínkou na dvě nezapomenutelné návštěvy země, která je jeho srdci blízká, psal Lohonka Loch Way, Ztracené údolí či romantickou Glencoe, jejíž melodii si vypůjčil z tamních lidových písní. Ozvěny Skotska lze však vystopovat i v dalších skladbách. 

Jak samotný titul napovídá, výrazné téma celé desky zobrazuje současnost. Svými verši odkazuje Žalman náznakově mimo jiné k dění v naší zemi (U svíčky), reflektuje „blbý čas“ (Radost aby neumřela), převrácení hodnot a odklon od svobody a demokratických principů (Kouzelník Čárymáry) nebo i strach, kterým jsou lidé prostřednictvím médií a politiky živeni (Ještě dobrý lidi). Všímá si rovněž neutěšenosti světa a doby včetně globálních problémů a dopadů lidského jednání na životní prostředí (Suchý zip; zde poslouží jako kontrast odkaz k indiánům a v nepřímé asociaci i k jejich životní filozofii). Výrazný vykřičník se objevuje v písni Dívám se, obohacené v úvodu o hlasy nejvyšších českých představitelů, jež v refrénu úpěnlivě sténá „mou zem lámou“. Písničkář se ubírá do říše snů (Ten kdosi), mytizuje lidskou konečnost do podoby odchodu do věčných lovišť (Všechno je teď), hledá naději a radost. Jednotlivé skladby ovšem nenabízejí pouze zmíněné odkazy, představují se jako pestré obrazotvorné lyrické jednotky, které navíc nefigurují v díle samy za sebe.  

Podle slov autora ztělesňuje soubor patnácti písní celistvý a pevně sevřený konceptuální útvar, jehož hranice určuje dokonce téže melodie ve sloce úvodní i závěrečné skladby. Jednotlivé motivy, drobné textové i hudební detaily, ale i samostatné písničky vplouvají naprosto přirozeně jedna do druhé. Uvědomění vzájemného prorůstání jednotlivých dílků celé skládačky vyžaduje samozřejmě několikanásobný poslech celé desky. Jedině touto cestou mohou posluchači pozvolna odhalovat pojítka mezi jednotlivými skladbami, spojovat si je v mysli v komplexní obraz a nechat na sebe dýchat působivou atmosféru a náladu celého díla. Pavel Žalman Lohonka se svým spolem, čítajícím Michaelu Hálovou, Petra Novotného a Petra Havrdu, stvořili během dvou uplynulý let unikátní, ambiciózní a nadčasový opus, který by měl podle frontmanových slov v budoucnu dostát svému původnímu záměru a přerůst dokonce v audiovizuální filmový počin. 

Žalman & spol.
Všechno je teď
PAVEL LOHONKA
45:27
FOLK, JAZZ, FOLK ROCK, FILMOVÁ HUDBA
ALENA URBÁNKOVÁ

Sponzorováno