Bod Omylu tady nejsou omylem
Bod Omylu. Tak se jmenuje mladá slovenská kapela, která na sebe upozornila mimo jiné i vystoupením na vyhlášeném mezinárodním polském Woodstocku a již dvěma studiovými nahrávkami. Bod omylu to ale v hudebním kontextu rozhodně není. Chlapci mají dobře zvládnutou produkci i marketing a před sebou možná více než jistou budoucnost.
Album FENIX z roku 2016 může nabídnout nejen výborný zvuk a propracované originální pasáže v každé skladbě, ale také texty v rodné slovenštině, které mě na hudbě kapely zaujaly asi nejvíce. Zpěvák Lukáš Turiak se k textům v jeho rodném jazyce vyjádřil jako ke složité věci, která když se ale povede, dokáže být chytlavá a hodnotná stran výpovědi i estetiky. Dalším z důvodů je např. ten, že nezainteresovaný posluchač se s textem, kterému napoprvé rozumí, dokáže lépe ztotožnit a přijmout jej. A protože kapel, které zpívají ve svém rodném slovanském jazyce, není nikdy dost, rozhodla jsem se podívat na jejich album nejen hudebně, ale z velké části také jako na soubor rýmů, které mají navíc i hodnotný obsah.
Zvonivá kytara je prvkem, který otevírá celé album a postupný nástup a gradace v refrénu eponymní skladby Fenix zní chytlavě a optimisticky – povedené zahájení, které zaujme produkcí a zvukem. Některé pasáže jsou obohaceny o kvalitní synťáky a zvuky jiných neidentifikovatelných „krabiček“, ale právě tyto pestrobarevné aranže baví a nechávají posluchače napjatého.
„Symbolika sedmičky je pro nás v tomto případě specifická, protože jako kapela fungujeme právě sedm let a můžeme říct, že za ten čas se dost věcí změnilo. Bohužel, ne vždy mám pocit, že k dobrému. Motivy více skladeb se nesou právě v duchu nespokojenosti s tím, jak to v naší společnosti aktuálně vypadá, a strachu z toho, co nás čeká v budoucnosti.“
Právě aktuálních společenských problémů se dotýká také hned druhá skladba, kterou kapela považuje za nejemotivnější na albu. Hodinový hotel má evokovat jakési útočiště všech dětí, které vyrůstají bez rodičů, tedy pomyslné útočiště, které vlastně pro ně neexistuje. Skladba je navíc opět chytlavá a hudebně dobře zpracovaná, což je dobrou kombinací i pro text – posluchač totiž vždy lépe vnímá text, když jej baví i melodie.
Citových a osobních záležitostí se textově dotýkají dvě následující věci – Celé tie roky a Cítim. První zmíněnou zpěvák Lukáš Turiak označil za jedinou romantickou na desce a přestože se může téma textu o nepochopitelnosti (a neuchopitelnosti) ženy zdát jako klišé, nutno uznat, že album bez tématu o vztazích by bylo v případě z větší části zadaných chlapců tak trochu podivnou záležitostí, protože láska se vždy tak nějak odrazí zkrátka ve všem.
Odpočinkem po divočejších kouscích může být pro posluchače skladba Nesmelý, která pohodově, ale naléhavě volá neznámého chlapce a ptá se jej, zda už té nesmělosti nebylo poněkud moc. Věřím tomu, že s podáním a hudebním vystižením tohoto problému by nejedna nesmělá osoba alespoň na chvíli odhodila stud a… směle se vydala k poslechu druhé poloviny desky, kterou dělí atmosférická vsuvka Prúd vedomia.
V této druhé polovině se energicky vydáme Cestou ku hviezdam, přičemž nám doprovod budou dělat mnohem tvrdší riffy než na začátku a vůbec celkově zdatné aranže. Energicky začíná taktéž skladba Spíš?, kdy počáteční stadionový zvuk kytary vystřídá aktuálně tematický text.
„Tato píseň je o frustraci z nálad, které převládají na sociálních sítích. O nenávisti a zaslepenosti, která se na člověka často valí z každé strany. A přitom by možná stačilo jen otevřít oči, probrat se z letargie a pochopit, že strůjcem svého štěstí jsme si každý sám.“
K závěru se blížíme optimistickou a taneční skladbou Naskoč! a nostalgicky znějící My verzus my. Oceňuji práci s back-vokály a chorály, které zazněly ve více skladbách, o to více je ale tento prvek na albu celistvý. Ve finále si pak společně řekneme Zbohom, které v počátku hudebně navazuje na Prúd vedomia, textově se pak dotýká pocitů strachu, které potkávají všechny z nás a obklopují naši mysl, když je zahlcená negativními věcmi kolem.
Album FENIX bych však i přes všechna ne zrovna veselá témata a odkazy na společenské problémy za negativní neoznačila. Naopak – deska je pozitivní tím, jak si s touto tematikou barvitě hraje a tam, kde se jedná o skutečný problém, vynahrazuje tento deficit zvukomalbou nejrůznějších instrumentů. To vše je navíc obohacené melodickou slovenštinou a pro některé sice možná poplatnými chytlavými riffy, které však, jak už jsem zmínila, dokážou přiblížit texty i těm, co by chtěli pohrdat.