EDITORIÁL Duben 2024

Zašlá sláva hudebních magazínů

Zpěvačka a autorka Karin Ann od začátku své kariéry pravidelně dokazuje, že i umělci ze Slovenska mohou zaujmout ve světě. Články o její tvorbě se pravidelně objevují v zahraničních médiích, její skladby jsou slyšet ve vysílání rádií i na nejsilnějších hudebních trzích světa a jen podle seznamu jejích odehraných koncertů byste nezjistili, že jde o slovenskou umělkyni.

Před pár dny v doprovodu nového singlu False Gold oznámila, že 10. května vydá debutové album Through The Telescope. Pětadvacátého dne minulého měsíce pak o albu informovalo jedno z nejznámějších hudebních médií světa, britský magazín NME. Informaci věnoval prostor ve speciální rubrice The Cover, online verzi titulní strany, jejímž prostřednictvím každé pondělí představuje nové umělce z celého světa a upozorňuje na jejich kvality. 

Kdyby se tak tohle stalo v osmdesátých a devadesátých letech minulého století! V té době byl magazín NME, tedy New Musical Express, zásadním médiem hudebního světa. Platilo, že o kom se v něm psalo, ten, pokud nic nezpackal, měl slávu jistou. 

Byli si toho vědomi i novináři zmíněného magazínu a přímo se předháněli v tom, kdo z nich světu koho objeví. Tenkrát to bylo velké téma hudební žurnalistiky. Pokud se někdo, o kom novinář psal, stal později hvězdou, plácalo se po ramenou i jemu. V českém kontextu to v devadesátých letech platilo také. Už tehdy bylo jasné, že kdyby nebyly magazíny NME a Melody Maker, oba britské a oba tištěné na novinový papír, tak třeba všechna ta přetahování na britské hudební scéně, která se odehrávala mezi britpopovými soubory Oasis a Blur, by nebyla nikomu známá.

Dnes je ta doba pryč. Karin Ann má fotku na titulní stránce slavného magazínu, ale nijak zvlášť jí to na její cestě nepomůže. Bude muset dřít jako dosud, neodpočívat a nic nepodceňovat. 

Je to dobré cvičení, samozřejmě. Současní hudebníci vědí, že úspěchu předchází dřina. Já však tvrdím, že časy, kdy byla hudební média silná, měly velké kouzlo.

Jaroslav Špulák

Sponzorováno