ONDŘEJ SOUKUP Výzev je nekonečně
Na festivalu Luisenburg v německém Wunsiedelu aplaudovali návštěvníci muzikálu Kalte Freiheit (Studená svoboda), jehož spoluautorem je Ondřej Soukup. Český skladatel a producent, který stojí například za muzikály Johanka z Arku nebo Mauglí, byl osloven německými producenty k napsání hudby k příběhu popisujícímu skutečné události z doby před více než sedmdesáti lety, kdy přechod ostře střežené hranice znamenal riskovat život. StB tehdy nechala předsunout německou hranici v domečku u Všerub, kde postavila falešnou celnici, ve které byli agenti převlečení za americké důstojníky. Uprchlíci v domnění, že jsou na Západě, pak prozradili, kdo jim pomáhal, a byli zatčeni. TEXT: ROMAN JIREŠ (ČTK) FETO: BARBORA HRDÁ Člen porot různých vyhledávacích soutěží Soukup skládá muziku více žánrů. Před časem například napsal hudbu k celovečernímu filmu Intimate Grammar, který získal cenu za nejlepší izraelský film a na filmovém festivalu v Tokiu dostal první cenu, Grand Prix Sakura. Složil rovněž sedm desítek písní pro Lucii Bílou, před dvěma lety získal Zlatou cenu Ochranného svazu autorského (OSA) za celoživotní přínos hudbě. Kdybychom měli bývalého člena Pražského Big Bandu, Pražského výběru nebo Orchestru Ladislava Štaidla charakterizovat jedním slovem, asi by to byl výraz „pracovitý“. Ve Wunsiedelu odehráli závěrečné páté představení Kalte Freiheit, k němuž jsi složil hudbu. Jak se za ním ohlížíš? Klobouk dolů, protože to představení je atypické. Není to muzikál, ale spíše to, co Němci nazývají musik-theater. Je to hra s písněmi. Musím říct, že vyrobit takovou nákladnou věc je od nich velký počin. Myslím, že to při neznalosti naší problematiky udělali citlivě a velmi dobře. Přitom jde o námět, který se Němců tolik netýká. Protože co jim je do toho, co se dělo po roce 1948 za hranicemi, když v té době po prohrané válce měli svých starostí dost? Na premiéře bylo dost Čechů, od emigrantů po lidi, kteří přijeli z okolí. Myslím, že by tohle představení mělo hrát nějaké české divadlo. Téma se nás bezprostředně týká. Hodně ho zpopularizovala kniha Venduly Jandečkové, jež s Michalem Kociánem připravila i komiks o akci Kámen. Setkal ses s ní? Jistě. Když byly první zkoušky, vzala celý ten ansámbl včetně mě, což bylo asi dvacet lidí, a odvedla nás s tím, že musíme vidět místa, kde se vše odehrálo. Ve Všerubech se rozhodla nám ukázat, kudy chodili lidé s převaděči. Bylo to asi sedm a půl kilometru, byla zima a cesta rozbahněná po dešti. Myslím, že tak polovina lidí nastydla. Dovlekla nás na místo, kde byl domeček, v němž předstírali, že se jedná o německou celnici. Byl to zážitek, na který nelze zapomenout. https://youtu.be/wj8FtNplzlw?si=mWigN7z5XrOIi9L5 Je šance dostat představení Kalte Freiheit do České republiky? Nabízel jsem ho Egonovi Kulhánkovi, ale on říkal, že v Hudebním divadle Karlín dělají divadlo pro mladé. Myslím, že to je látka pro nějaké státní nebo městské divadlo, že ho nemůže dělat soukromá produkce. Nejsem si totiž jist návštěvností, zatím všechny projekty, které měly politický podtext, v podstatě zkrachovaly. Pro české posluchače je to těžké i vzhledem k němčině, asi by bylo potřeba titulkovací zařízení. Psal jsi muziku na německé libreto? Psal jsem ji na texty Birgit Simmlerové, hlavní dramaturgyně festivalu Luisenburg. Seznámil jsem se s ní ještě před covidem. Tohle je totiž můj druhý německý muzikál, už jsem předtím napsal pro berlínskou produkci muzikál Poslední car o Mikulášovi II. Jenže přišla pandemie a udělala té produkci čáru přes rozpočet. S Birgit jsem se seznámil na sympoziu o muzikálech v Luisenburgu, kde jsem prezentoval svou Johanku z Arku, Mauglího, Robina Hooda a Elixír života. Přijela do pražského Divadla Kalich na Johanku a Mauglího a pak mi zavolala, že by pro mě měla nabídku napsat hudbu k dílu s tematikou StB. Něco takového jsem nikdy nepsal, takže mě to zaujalo a hurá do toho. Poslal jsem jí prvních osm minut týkajících se roku 1948, takže se v muzice odrazilo celé to zmatení lidí po převratu, to, jak někteří jsou zoufalí a další zase strašně revoluční. Do toho jsem vymyslel plamenný proslov ve stylu vůdců tehdejší doby, nemohly chybět rudé prapory… A ona souhlasila, že to tak může být. Strašně se mě na všechno vyptávala, byla velmi empatická, snažila se o těch událostech dozvědět co nejvíc. No a potom mi začala posílat jeden text za druhým. https://youtu.be/yHa6x3kK1hg?si=59J-hWpc-fUkYg30 Píšeš muzikály na hotové texty? Ano, složil jsem hudbu tímto způsobem vlastně ke všem muzikálům. Ctím atmosféru a příběh, jenž se odehrává v textu. Chci, aby to nebyla indiferentní písnička, která může být kdekoli jinde. Velké plus tohoto díla vidím v účasti živé kapely… Ta kapela byla senzační. Vedl ji kapelník Tomáš Küfhaber, který má velké zkušenosti, dost působí v Německu, Švýcarsku a Rakousku. Dělá kapelníka a korepetitora, takže dal všechno dohromady, aranžmá jsem pak dělal sám. Muzikanti hráli velmi citlivě, ctili dynamiku. Byl jsem na zkouškách, ale zasahoval jsem do nich jen minimálně. Když tě tak poslouchám, mám z tebe pocit, že i přes širokou oblast zájmů platí, že co děláš, to děláš rád… Tak to je. Miluju psát hudbu a miluju každou výzvu, každý další projekt, cokoli. A těch výzev je nekonečně. Hudba mě uhranula v pubertě a od té doby to trvá. Ne vždy se podaří, že člověk může dělat to, do čeho se zamiluje, a ještě se tím může živit. Máš něco jako šuplík na nerealizované nápady? Ne, ale mám v telefonu dvě stě až tři sta různých nápadů. Jenže já to vždycky nahraju, a pak se k tomu vrátím jen výjimečně. Třeba písničku pro film Čtyřlístek ve službách krále jsem si nějak uplácal v hlavě, když jsem šel dolů z Petřína. Hudba nevzniká tak, že se poplácáme po ramenou a je to hotové. Často vzniká za velice dramatických okolností a je docela zajímavé o těch situacích mluvit. Zdá se ti někdy o hudbě? Jistě, zdají se mi symfonie a nejrůznější typy hudeb, ale ráno z toho nevím nic. Bylo by super se probudit a rovnou to napsat do not, ale takhle to nefunguje. Kdysi mi říkal Karel Svoboda, že to zkoušel. Když se mu zdála nějaká melodie, vyletěl a začal něco psát, aby později zjistil, že to je úplná debilita. Protože písnička nevzniká jako prásk ho, a ono to přijde. Její […]