RAMMSTEIN představují album Zeit. Může jít o jejich poslední sbohem
Jedni je milují, druzí nenávidí. Ale všichni vědí, kdo jsou Rammstein. Německou šestici zkrátka nelze přehlédnout. Nejen kvůli kontroverzím, které ji provázejí, ale i perfektní koncertní show. A mluví se o nich i v souvislostech s jejich aktuální deskou Zeit. TEXT: BARBORA TURKOVÁ Kdybyste o Rammstein nikdy neslyšeli, museli byste zřejmě posledních třicet let žít mimo planetu Zemi. Skupina v čele s charismatickým zpěvákem Tillem Lindemannem reprezentuje styl Neue Deutsche Härte, který kombinuje prvky hard rocku, heavy metalu a industriální a elektronické hudby. Více než hudba samotná a texty, jež často odkazují na německou literaturu, je výstřední vystupování kapely především na koncertech. O tom se ostatně mohli přesvědčit i fanoušci dvou květnových koncertů v pražských Letňanech. O tom, že skupina vsadila na ohně, obrovskou a propracovanou show a světla, není třeba pochybovat. Dvouhodinová show nabídla vše, co diváci od německých harcovníků očekávají. Osobně jsem ocenila především prakticky nulovou komunikaci s publikem. Lindemann je ostatně známý tím, že s fanoušky prakticky nemluví. Na koncert ale přece jdete za hudebním zážitkem, a ne za tím, aby vám někdo povídal pohádky na dobrou noc. Upřímnost nade vše Rammstein na turné vyrazili i v rámci propagace poslední desky Zeit (Čas), která vyšla na konci dubna letošního roku. Původně měla vyjít dříve, kvůli nedostatku papíru po celém světě se však emise pozdržela. „Už se finišuje. Zároveň ale sestava stejně jako vždy mění písně na albu na poslední chvíli. Till nechce přepisovat texty, Richard si myslí, že jsou stupidní. Nebo se kytaristovi nelíbí některý z riffů,“ komentoval dění ve studiu skladatel Sven Helbig. Till Lindemann, Paul Landers, Richard Kruspe, Flake, Oliver Riedel a Christopher Schneider pracovali na desce společně s producentem Olsenem Involtinim dva roky. Dostala i zajímavý vizuál ve formě impozantního přebalu, jejž vyfotil kanadský hudebník a fotograf Bryan Adams na schodech památníku Trudelturm v berlínském Adlershofu. Možná je škoda, že v rámci pražského koncertu zahráli Rammstein čtyři nové písničky z celkových jedenácti. Hlavním motivem desky je čas. Není se čemu divit, že kapelu toto téma zajímá. Za sebou má téměř třicetiletou kariéru a členům pomalu táhne na šedesát. Ne že by na to vypadali, případně se tak chovali. Prvním singlem alba byla stejnojmenná skladba Zeit, ve které typický zpěvákův hlas promlouvá o smrti, k níž všichni míříme, a o tom, jak čas plyne. Tematiku času, i když v trochu jiném pojetí, lze najít i v další vypalovačce Zick Zack. V ní Lindemann popisuje posedlost lidí plastickými operacemi a otázkou, zda opravdu dokážou čas zastavit. Nejvíc upřímný je ale v písni Maine Tranen (Moje slzy), ve které se věnuje smrti své matky. Mimochodem, tematiku dětství zpracovává Lindemann i ve svém sólovém projektu Lindemann. Skladbou Ich Hasse Kinder (Nenávidím děti) totiž odkazuje na to, že ho v dětství ostatní děti šikanovaly. Veselé to neměl ani ve vztahu ke svému otci, spisovateli Werneru Lindemannovi. Mluví se dokonce o tom, že od jeho smrti v roce 1993 nebyl u jeho hrobu. Jaká je pravda, ví ale jen sám zpěvák. Cenu za upřímnost by Lindemann měl dostat i za píseň Lügen (Lhát), v níž kritizuje naší tendenci všechno přikrášlovat a předstírat dokonalost. Nejen fyzickou, ale i vnitřní. Svým způsobem je to bilanční skladba. Klade si otázku, co všechno má v našem životě smysl a kam se vlastně ubíráme? Kdo by řekl, že německá parta bude „na stará kolena“ tak otevřená a upřímná? Malou výjimkou na celé desce je píseň OK, ve které v refrénu zní „bez kondomu, bez kondomu“, nebo Dicke Titten (Velké kozy), v níž zpěvák touží po tom, aby žena měla velká ňadra. Bez trochy kontroverze a sexuálních narážek by to u Rammstein prostě nešlo. Kde je hranice? Někteří o Zeit mluví jako o nejlepším albu, někteří zase tvrdí, že jde o nejhorší desku a kapela „vyměkla“. Každý ať se postaví, na jakou stranu chce, ale nutno říct, že v současné době lze v hudbě těžko něčím šokovat. Nůžky se rozevírají, prakticky každý interpret dnes zpívá o sexu. Rammstein v tomto případě šokovali v době vydání skladby Pussy, v jejímž videoklipu účinkovali reální pornoherci. A to je v dnešní hyperkorektní době každá narážka na vzhled ženy či muže pod silným drobnohledem společnosti. Volnější tempo Zeit dává smysl. Celý svět se na několik měsíců úplně zastavil kvůli pandemii covidu-19. Zastavila se i koncertní produkce Rammstein. Ti vzniklou proluku využili, ostatně stejně jako valná většina dalších interpretů, a natáčeli. Těžko říct, zda by album vůbec vyšlo, nebýt pandemie. Poslední bezejmenná deska totiž uzřela světlo světa v roce 2019. Zeit však nemá být brána jako pandemická nahrávka, a je to dobře. Rammstein není kapela, jež by vás vzala za ruku a ukazovala vám, jak je svět krásný a dokonalý. On totiž není, a zavírat oči před věcmi, které se dějí, nelze. Nebo lze, ale když je otevřete, zvěrstva nezmizí. Lindemann a spol. vás zavedou spíše do temného lesa, kde jsou k vidění obscénní výjevy, hřmotná němčina a ohně. Nedávají vám do rukou klíč, spíše chtějí, abyste si ho našli sami. Poslední sbohem? I proto vám Rammstein asi nikdy neřeknou, zda je Zeit jejich poslední deskou. A to i přesto, že v poslední písničce Adieu zpívají o tom, že „čas s tebou byl krásný“. A Rammstein všemožné spekulace podtrhují tím, že prakticky vůbec nedávají rozhovory. Ať jde, nebo nejde o poslední album, jedná se o zajímavou koncepční desku. A jestli jsou Rammstein posedlí perverzí? Možná. Ale primárně fungují jako zesilovač věcí, o nichž nechceme mluvit veřejně a nechceme si je připouštět. Výkřik V současné době lze v hudbě těžko něčím šokovat
Pro přístup k tomuto obsahu je potřeba mít jeden z našich plánů - Informace ZDE
Můžete vyzkoušet 30 dnů ZDARMA - REGISTRACE ZDARMA ZDE
Mám předplatné - přihlásit se