Rock&Pop 06/21
Stejně jako většina hudebních redaktorů jsem i já poctivě sledovala 20. května klání těch nejlepších evropských interpretů v Eurovision Song Contest 2021. Přiznejme si ale, že nejlepších je silné slovo. Kolikrát si český posluchač všimne, že někdo takový existuje, až když naši zemi zastupuje na Eurovizi, nicméně i tak prestiž této velmi letité soutěže stoupá konečně i v České republice. Tentokrát nás zastupoval Benny Cristo, který se tohoto úkolu zhostil už pro rok 2020, ale kvůli pandemii se v hudební soutěži ukázal pořádně až letos.
Až na výjimky mě hudební vystoupení soutěžících nijak zvlášť nepřekvapila. Co mě ale dokázalo u obrazovek udržet, byly styling a móda některých. Když jsem nakupovala jarní oblečení své čtrnáctileté dceři, vzpomněla jsem si na okamžiky s mou mámou, kdy se při každé příležitosti něco mi vnutit dočkala jen nechápajícího: „Ježiš, mami, to ne…“ Čas letí a stejně tak jako má máma nechápala můj styl, já nekvituji vkus své dcery. Bohužel Eurovize mě přesvědčila, že i mé dítě jde nejspíš s dobou.
V čem bych já nevynesla ani odpadky, v tom se teď vyhrávají prestižní ceny. Počínaje Bennym Cristem, jeho krátkými tepláky a lesklou teplákovkou, konče hustým peřím Jaroslava Čejky, když předváděl slepici, do něhož se oblékla Senhit ze San Marina, to byla přehlídka devadesátkového sekáče na pražské Národní třídě.
Naprosto skvělý výkon předvedla Bulharka Victoria. Škoda, že v pyžamu a pracákách. Švýcarský favorit Gjon’s Tears jako by si do Eurovize odskočil z Labutího jezera, k čemuž neměla daleko ani Stefania, řecká soutěžící. Korunu všemu nasadilo dánské duo Fyr Og Flamme, jehož hlavní interpret pobíhal po pódiu v děrovaném tílku a fialovém saku o několik velikostí menším. To ale nestačilo na partu skotačivých holek v mikinách se svým portrétem z Islandu, které postoupily do finále.
Celému večeru pak vévodila naprosto genderově i rasově vyvážená porota skládající se ze tří mladých dam, černošky, blondýny a obryně, a jednoho mladého gentlemana. Při pohledu na ně zmínil český moderátor večera Jan Maxián film Pán prstenů. Závěrem dlužno dodat, že Benny Cristo se vrací domů bez medaile.
V době, kdy se tyto řádky budou tisknout na papír, se budu vznášet v oblacích, a to doslova. Předpokládejme totiž, že naše letadlo nebude mít ani zpoždění, ani žádnou poruchu, a tak se tak opravdu stane. Neletím na dovolenou, se kterou bych se vám tady chtěla pochlubit a podráždit vás, ještě ztuhlé po domácím vězení. Vyrážíme za hudební reportáží. Na ostrov Tenerife se rozhodly vypravit s písničkáři Voxelem a Láskou necelé tři desítky fanoušků. Stráví tak společně v jednom hotelovém resortu celý týden.
Plán dovolené je jasný, bude se bavit, zpívat a hrát na kytary. V době, kdy muzikanti celou akci plánovali, tedy v lockdownu a při vládním nedoporučování cestovat, to musel být pěkný oříšek. Přesto jim to vyšlo a 21. května se na letišti Václava Havla sejde parta, jež snad letos jako první uslyší oba muzikanty hrát živě, navíc za šumu Atlantského oceánu a palem. A protože mám ráda improvizované a neojedinělé akce, musím být u toho. Na Facebooku můžete sledovat průběh cesty a v příštím vydání i souhrnnou reportáž. Třeba vás tak nalákáme vyrazit s kluky v další sezoně.
