Rock&Pop 11/16
Neviděli jste Johnnyho Deppa?
Můj diář mi připomněl, že právě před dvěma lety se mi měl splnit sen. On to v podstatě nebyl tak úplně sen, neboť se mi o tom nikdy nezdálo. Jak jinak ale nazvat událost, jež mi měla změnit život a pravděpodobně mě zaplavit štěstím na několik dalších let.
Od nejmenovaného promotéra, kterého jsem od té doby už nikdy neviděla, jsem dostala možnost spolupráce na supertajném projektu. Kapela The Kids Tribute měla přijet do Prahy a mým úkolem bylo vyprodukovat několik menších utajených koncertů a postarat se o zpěváka. Tím nebyl nikdo jiný než Johnny Depp, který si měl „na tajňačku“ odskočit od točení nějakého filmového trháku a zabrnkat s kámoši v pěkném českém baru. Už to mi mělo leccos napovědět, ale popravdě řečeno mě neprobrala ani informace, že Depp sem jede na základě osobních vazeb k onomu promotérovi, protože si to slíbili na nějakém bujarém plážovém večírku kdesi.
Opravdu jsem se snažila, zapojila jsem své kontakty a miniturné bylo téměř připraveno, už jen dopravit hlavního protagonistu. Týdny, pyšná sama na sebe, jsem pilovala angličtinu a spřádala plány, jak se o hlavní hvězdu turné postarat, kde ji ubytovat, kam ji pozvat a co jí v Praze ukázat. A těšila jsem se na to, až se na Facebooku objeví naše společné foto. Trochu jsem se obávala jeho pověsti velkého pařmena a milovníka večírků, představovala jsem si totiž, že mi na nějaké akci zmizí a já se budu kolemjdoucích ptát, zda neviděli Johnnyho Deppa (rozumějte, měl tu být inkognito). Záměrně jsem o svém tajném úkolu nikomu neřekla, už jen proto, aby některou mou kamarádku nenapadlo trávit čas s námi. Dobře jsem udělala, neboť jak tušíte, Johnny Depp nedorazil a promotér zmizel.
Smála jsem se tedy naštěstí jen sama sobě, ale myslím, že teď nastal čas vysvětlit svým blízkým, co jsem dělala celý podzim 2014. Nová šance na jeho příjezd se objevila s nástupem hvězdné kapely The Hollywood Vampires, a pokud se promotéři právě nedomlouvají na bujarém plážovém večírku v Karibiku, věřím, že se jednou Česká republika dočká.
Ach ten listopad!
„Dalajláma v lomu láme slámu.“ Tímto nesmyslným jazykolamem nás týraly ve školkách, školách a logopedických ordinacích. Vysvětlete mi, co by dělala v lomu sláma, a kdyby, co by tam dělal dalajláma? A kdyby tam byl, vrhnul by se zuřivě na její lámání? Co takhle: „Dalajláma v Čechách láme vládu?!“ Ač to zní dost hloupě, je to pravdě mnohem blíž, i když dalajláma to má v úmyslu ještě dlouho za tím, že se vrhne do lomu na tu slámu.
K tomu, aby se podobné titulky objevily v novinách, stačila pouhá jeho návštěva a setkání s politiky, kteří na chvíli projevili tendenci vystrčit hlavu ze zadnic „strategických“ partnerů České republiky. No, povedlo se… 17. listopad za dveřmi a studenti se opět dostávají ke slovu. I když usměvavý dalajláma dopil svůj čaj a jel rozvracet vlády do jiných zemí, ukázalo se, že téma komunismu, nesvobody a podlézání jiným vládám je opět velmi aktuální a náš článek s názvem Vítězové a poražení dostává nový, nadčasový rozměr.
