[ROZHOVOR] Tangerine Dream: Stále ještě máme co říct

Německá kapela Tangerine Dream je jednou z legend elektronické hudební scény. Vznikla již na sklonku šedesátých let minulého století a za dobu existence si vypracovala specifický hudební rukopis (a to i přesto, že prošla mnohými personálními změnami). Hovoří se o ní jako o průkopnici elektroniky i syntezátorů. Svá vystoupení má pojatá tak, že hudba je v nich v nedílné symbióze se světly a vizuálními vjemy. To vše jistě potvrdí každý, kdo navštíví její koncert ve středu 23. října v pražském klubu Roxy, kam skupina zavítá na úvodní večer oslav sedmadvacátých narozenin klubu. Ještě před tím nám ale na pár otázek odpověděl současný šéf Thorsten Quaeschning.
TEXT: MILAN SLEZÁK, JAN ŠÍDA
Ovlivnil kapelu fakt, že vznikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Západním Berlíně, tedy městě rozděleném zdí?
Myslím, že Berlín a v něm převládající nálada měl na hudbu Tangerine Dream silný vliv. Berlín vždy byl a stále je velmi zvláštním místem, jež z mého pohledu přesně nereprezentovalo Německo jako celek. Od roku 1961 do roku 1989 působil spíše jako ostrov. Hudba, umění a životní styl mezi těmito hranicemi byly ovlivněny prostředím a propojením lidí, kteří v něm žili.
Poměrně často jste měnili složení. Bylo to pro skupinu přínosem?
Kapela má nesmírně silný koncept a jasnou jednotící ústřední myšlenku. Její části a osoby fungují uvnitř celku. Každý nový člen do ní vnesl nové pohledy, vlivy a vlastní hudební vkus, který opodstatňuje myšlenku morfujícího mikrokosmu. Každá nová skladba vyvažuje danou strukturu, určitý nastavený zvukový design a propracovanost s dopady nových technologií i osobností všech zúčastněných. Řekl bych tedy, že jde o prospěšný koncept.

„Hudba má filmu především náležitě posloužit“

Tangerine Dream jsou známi také jako autoři filmové hudby nebo třeba hudby k seriálům. Jste při přípravě hudby k filmu ovlivněni danými scénami, přesnou vazbou na jejich průběh, nebo hudba vzniká bez těsného spojení s dějem, jako určitý zvukový fantazijní obraz?
Komponování filmové hudby má podle mě mnoho společného se skládáním pro desky nebo náš koncertní repertoár. Hudba může vytvářet obrazy ve vaší hlavě, ve vaší fantazii. No a v ideálním světě by filmová hudba byla vytvářena emocemi, které jednotlivé obrazy a scény filmu vyvolávají.
U filmové muziky se musíš starat o všudypřítomnou atmosféru daného snímku. Někdy jsou ale důležité i protiklady, kontrapunkty. V jednu chvíli má hudba za úkol vyprávět nevyslovené, v další chvíli má zrcadlit zřejmé a viditelné, zasadit střihy ve správný čas. V jiných okamžicích podtrhnout tok děje. Nejdůležitějším pravidlem však je, že hudba má především filmu náležitě posloužit.
Prospívá podle tebe současné elektronické scéně fúzování s dalšími styly a žánry?
Hudba a její žánry se neustále prolínají a vyvíjejí, jinak by se vše opakovalo a po krátké době stagnovalo. Smísení žánrů může publikum zdvojnásobit, přivést k tobě posluchače odjinud, takže vlastně matematicky jde o dobrý nápad.
Pravděpodobně se v příštím desetiletí nesetkáme s další velkou hudební revolucí, ale překryvy žánrů a noví lidé snad přinesou svěží výsledky. Za pár let zde bude působit generace umělců, kteří téměř nikdy nepoužívali a nehráli na fyzický hudební nástroj a tvoří pouze používáním softwarů, počítačů a pluginů. Používání alternativních ovladačů jako vstupních zařízení pravděpodobně povede k mnoha změnám, co se týče melodií, akordové struktury a vlastního toku hudby.

„Část naší show je vytvářena živě v okamžiku koncertu, kompozice vznikající v reálném čase“

Vaše živá vystoupení jsou pojímána jako komplexní audiovizuální vjem. Na co se budou moci těšit návštěvníci pražského koncertu?
Na našich koncertech se v současné době podílí šest lidí. Jsou to Patrick Dunn, který má na starosti vizuální stránku, Andreas Fink, ten má pod palcem veškerý světelný park, Claus Fuss, ten zase pro změnu zvukový mix. Na scéně pak houslista a violista Hoshiko Yamane, klávesista Ulrich Schnauss a já coby hráč na syntezátory, klavír a občas kytaru. Některé skladby, jež zahrajeme, mají danou délku i strukturu, jiné volnou, což sice trochu ztěžuje produkci vizuálu a světel, ale nám to poskytuje dostatek prostoru pro momentální kreativitu.
Tato část naší show je vytvářena živě v okamžiku koncertu. Uprostřed pódia nemáme žádného frontmana, který by komunikoval s publikem. Naše živá vystoupení jsou založena na souznění hudebního, světelného a vizuálního prostředí.
Podle čeho jste vybírali repertoár pro koncertní 16 Steps – Random & Revision Tour 2019?
Každý náš koncert má odlišný setlist, abychom udrželi naše vystoupení zajímavá a originální. Budeme hrát skladby z let 1974 až 1987 a hudbu vytvořenou po roce 2005. V závěrečné části pak hrajeme tzv. session, což je zmiňovaná kompozice vznikající v reálném čase s improvizačními úseky. Samozřejmě budeme také hrát písně z našeho nového alba.
Za dobu své existence vydala kapela již více než sto třicet desek. Jaké jsou zdroje inspirace pro nové kompozice?
Jako hudebník máš potřebu stále vytvářet a skládat nový materiál. Každý okamžik, zážitek, myšlenka či cesta mohou přispět k nápadu pro vytvoření nových melodií nebo třeba akordové struktury. Vytvoření a programování nového zvuku může vést k nové melodii. Inspiračních zdrojů je pořád dost. Domnívám se, že máme stále ještě co říct.

Sponzorováno