Tata Bojs v Olomouci elektro akusticky
Ve čtvrtek 8.12.2016 se v proslulém olomouckém klubu Jazz Tibet konal koncert ještě proslulejší české kapely Tata Bojs, která aktuálně patří mezi špičku na tuzemské alternativně rockové scéně. Skupina pocházející z Prahy představila průřez svou tvorbou v elektro akustické podobě a nabídla kvalitní dvouhodinový program, kdy šli všichni muzikanti až na dřeň i přes omezenou míru zvukových efektů, o to intimnější a autentičtější však zážitek z koncertu byl.
Kapela svůj program otevřela skladbou Filmařská a to v poněkud uvolněnějším tempu, hned po úvodu se však každý z hudebníků zcela jistě chopil své role a především Milan Cais i v rámci poněkud malého pódiového prostoru dokázal později svižně přebíhat mezi bicími a mikrofonem v popředí. Již na začátku se ukázalo, že i elektro akustická podoba bez velké přemíry nejrůznějších krabiček a aranží vůbec nevadí a kapela dokáže zaujmout především fluidem a charismatem, kterými všichni členové nepopiratelně disponují.
V uvolněnějším tempu se pokračovalo dál i ve skladbě Elišce a Vozejček, které se svým tempem pro začátek koncertu pro rozehřátí publika dokonale hodily. Tuto pohodovou hudební polohu pak vystřídala poloha atmosféričtější a to ve skladbě Eko Echo, kde název skutečně koresponduje s jevištním provedením, jelikož ozvěny, o které se pánové svými instrumenty postarali, vytvořily v kombinaci se světly a celkovým zvukem opojnou atmosféru. Rychlejší tempo se pak začalo odvíjet hitem Šťastnější a Jednotka času. Všechny věci byly pro koncept koncertu upraveny do jiné podoby, ale díky nejrůznějším pódiovým kreacím a vsuvkám se daly všechny označit za originální a také skvěle sehrané. K publiku nejčastěji promlouval zpěvák a bubeník Milan Cais a baskytarista Mardoša, tyto vstupy byly vtipné a svižné jako na každém jiném koncertě Tata Bojs.
Z aktuálního alba A/B jsme hned po sobě mohli slyšet dva výrazné hity Sonda a Radioamatér, které na sebe tématem textů navazovaly a které bych vyzvedla nejen za jejich sílu, ale opět za provedení, kde nechybělo vůbec nic, ačkoliv byly vždy prvky nemožné pro tento koncert nahrazeny něčím jiným. Výborně zahraná pak byla také skladba Opakování a opět další zástupce z alba A/B – Antikvariát se skutečně akustickým začátkem a postupnou gradací, na které si Tata Bojs během svých vystoupení poměrně zakládají.
V průběhu koncertu zazněly ještě další výraznější věci jako Skovka, Běžec, S ní nebo Světová, koncert ale vrcholil opravdu až k jeho konci, kdy zazněla skladba Attention aux hommes! s neuvěřitelně povedeným dialogem uprostřed mezi Mardošou a Milanem Caisem. Ačkoliv je zřejmé, že hudebníci mají letitým vystupováním zkušenosti se vším, silně oceňuji improvizační schopnosti všech členů kapely. Koncert byl napoprvé tematicky uzavřen skladbou Pěšáci, místo hudebníky předpokládaným přídavkem si však publikum vyžádalo hit Kamarádky, který byl opět jednou velkou improvizační vlnou, ale ve výsledku geniálním podáním Mardoši a jeho záměrně (?) popleteného textu. Skutečně už koncert končil skladbou Růžovka a závěrečným rozloučením s kapelou formou focení publika a bezprostředním tancem všech členů (především Mardoši, který tento prvek uplatňuje během celého vystoupení).
Tata Bojs jsou jednou z kapel, které nestačí vidět jednou. Díky sympatické náladě na jejich koncertech posluchači připadá, že všechny problémy jsou alespoň na chvíli pryč a vystoupení tedy mají až katarzní charakter. Předvánoční koncert v Jazz Tibetu považuji za jeden z nejlepších, které jsem s Tata Bojs zažila a troufám si říct, že komornější klubová atmosféra na mě zapůsobila více než např. na velké letní otevřené scéně, tudíž zcela jistě vím, na jaký jejich koncert půjdu někdy příště. Jak řekl Milan Cais na konci: „Srdce je to nejdůležitější,“ a já si myslím, že tento předvánoční zážitek tedy měl skutečně srdečnou atmosféru a to i s veškerou absencí kýčovitých přání.