The Pretenders – Alone
Anglo-americká skupina The Pretenders si vybírala delší dobu dovolenou, neboť si mezitím její zakladatelka Chrissie Hynde vyzkoušela sólovou kariéru a vydala v roce 2014 první sólovku Stockholm. Jak se to ale vezme. V kapele se totiž bez ní nepohne ani lístek a je to ona, kdo určuje její příští složení a směr. Znalé těchto poměrů proto asi nepřekvapuje, že po předchozí úspěšné desce Break Up The Concrete (2008) nezůstal ve skupině kámen na kameni a že se zpěvačka obklopila úplně novými muzikanty. Stafáž jí tentokrát dělají Dan Auerbach (The Black Keys) a jeho spoluhráči z další party The Arcs.
Při poslechu alba Alone zjistíme, že se opět ocitáme na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy The Pretenders někde v garáži teprve utvářeli svou tvář. A o to nejspíš Chrissie Hynde šlo. Vrátit se ke svým hudebním kořenům a ukázat syrový zvuk té doby. Nejlépe asi tento retro sound dokreslují ploužák I Hate Myself, který je jakoby střižen na zakázku mistru béčkových hororů Quentinu Tarantinovi, nebo úvodní pecka Alone, evokující lehce prvními tóny Beatles. Všech dvanáct skladeb vykazuje přitom patinu. Jsou temnou výpovědí ženy, jež si prošla celou řadou vrcholů a pádů, přežila drogovou anabázi i smrt několika kamarádů z kapely. Zůstala v ní nakonec osamocena a podle všeho drží její otěže dost pevně na to, aby se mohla dál považovat za principálku.
Roman „News“ Zakrádka
Příjemně zemitou titulní Alone startují nové album britsko-američtí The Pretenders. I když se kolem principálky Chrissie Hynde vyměnil od poslední desky z roku 2008 prakticky celý ansámbl, tím, co kapelu i nadále charakterizuje, je zejména její typický vokál. A co si budeme nalhávat, v současné době jsou The Pretenders už vlastně stejně hlavně ona. Rozjezd je příjemně garážový, přeslechnout nelze bluesové vlivy a album výrazněji neztrácí dech ani ve skladbách zasvěcených pomalejšímu tempu a tak trochu komornější atmosféře. Na druhou stranu, jeho střední část může působit trochu rozvlekleji. Producentský dohled nad deskou měl kytarista a zpěvák The Black Keys Dan Auerbach a podařilo se mu spojit ostřejší i klidnější hudební polohy s hlasem Chrissie Hynde vcelku přesvědčivě. Dokonce jako by se místy zdálo, že je zřetelně slyšet určitá návaznost na dávnější nahrávky kapely z 80. let. Jasně, je to tak trochu v retro duchu, ale pokud je celé to „skororetro“ podané takhle s chutí, dávkou vkusu a jisté rockové elegance, má, oproti recyklacím nejrůznějších bizarností a hudebních fosilií, své opodstatnění. Mělo-li by se snad jednat o poslední album pod značkou The Pretenders, je to rozhodně důstojná tečka.
Milan Slezák