Vložte kočku – Hedvika
Sedm let, třetí album. Dvakrát mě download uspokojil. Když jsem spatřil Hedviku, musel jsem mít placku. Konečně je kočka na svém místě – v přehrávači.
Vložte kočku jsou součástí alternativní scény a tak se tak o ní píše. Ze stylové nezařaditelnosti, atypického nástrojového obsazení a obyčejné image jsou kritici na větvi. Smolí elaboráty o eklektičnosti, magičnosti či uhrančivosti, pitvají se v textech. „Z nácků se stali fízli a z nás sme my“ se prostě musí vypíchnout a rozebrat na souhlásky… Osobní výpovědi, mechaničnost textů, hořký rap, blá, blá, blá… Neznám bratry Kaplanovy osobně, ale na první poslech je znatelná potřeba sdělovat. Nesypou zkrátka Zrní . Potřebuje vnímavý posluchač návod?
Že Vložte kočku zaznamenávají posun, nám dávají na novince vědět během celé stopáže. Oproti debutu zmizel neohrabaný rap a často zkreslovaný zvuk, přibylo dynamických zvratů a vrstvených zvuků. Úvodní kompozice Posun už jen svým názvem mi dává za pravdu. Zahalenému odříkavanému „zpěvu“ není zpočátku rozumět, tak šmátrám po obalu. Kde jsou texty? První a poslední vada na Hedvičině kráse. Textu Z nácků, rekapitulaci o dospívání a hlavně osmiminutovému Životu už rozumím dokonale. Frustraci z nenaplněného očekávání zná každý, kdo pracuje víc, než je zdrávo. Útržky hitu Lenky Filipové Za všechno může čas, jenž jsou do industriálního podkladu umně vsamplovány, dodávají Životu hořkou pachuť. Kapela tu ukazuje svou méně bezstarostnou tvář a hravým textům nechybí patřičná jízlivost. Skladby jsou nadále postaveny na rytmice, ubylo však tanečnosti předchozího alba SEAT a klade se větší důraz na gradaci skladeb ( Lemur Lemur Lemur Sova). Navzdory zvolnění tempa nechybí nahrávce patřičný drive. Jestli je zpomalení důsledkem „stárnutí“, ukáže album následující. Momentálně jsou chlapci na hranici dospělosti a došli ke Smíření.
Nahrávky, co maj ceny s křídlama i bez, mě nudí, desky čtveřice Vložte kočku jsou vyjímka. I Hedvika – ač složitá, náročná, neurotická a moc romantiky jsem si s ní neužil, mě baví.
